Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
S touhou mé myšlenky k nebesům vzhůru
letí, by zpívaly v nebeském kůru,
by našly ochranu v náruči Boží
před světem plným jen trní a hloží.
Ten klamný země lesk tak rychle chladne,
jak růže ve věnci bez vody zvadne.
Rajské tam v nebesích nevadne kvítí,
tam spěje duše má k věčnému žití.
Chci věrně konat, co Bohu se líbí,
věřím, že Nejvyšší plní své sliby.
Nač míti poklady, slávu a jmění,
když náš Pán chudobu nejvýše cení.
Vše, co kdo na zemi drahého ztratí,
Pán náš mu v nebesích stonásob vrátí.
I když mi bolest zlá tělo mé zkruší,
zachovám v modlitbách zdraví své duši.
Čistá a chudičká duše má pílí
do Boží náruče k sladkému cíli.
ŽALMY
1. ant. Veleb, duše má, Hospodina, a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní.
Veleb, duše má, Hospodina, *
vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno!
Veleb, duše má, Hospodina, *
a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
On odpouští všechny tvé viny, *
on léčí všechny tvé neduhy.
On vykupuje tvůj život ze záhuby, *
on tě věnčí láskou a slitováním.
On štěstím sytí tvůj život, *
jak orlu se obnovuje tvé mládí.
Hospodin koná spravedlivé skutky, *
zjednává právo všem utlačeným,
Oznámil své plány Mojžíšovi, *
izraelským synům své skutky.
Ant. Veleb, duše má, Hospodina, a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní.
2. ant. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Hospodin je milosrdný a milostivý, *
shovívavý a nadmíru dobrotivý.
Nechce se přít ustavičně *
ani se hněvat navěky.
Nejedná s námi podle našich hříchů *
ani podle našich vin nám neodplácí.
Jak vysoko je nebe nad zemí, *
tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí.
Jak vzdálen je východ od západu, *
tak vzdaluje od nás naše nepravosti.
Jako se smilovává otec nad syny, *
tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Neboť on ví, z čeho jsme utvořeni, *
má v paměti, že jsme jen prach.
Dni člověka jsou jako tráva, *
kvete jak polní květ.
Sotva jej vítr ovane – již ho není, *
nezbude po něm ani stopa.
Ant. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
3. ant. Velebte Hospodina, všechna jeho díla.
Hospodinova láska však od věků na věky †
pro všechny, kdo se ho bojí, *
a jeho spravedlnost jde z dětí na děti
pro ty, kteří zachovávají jeho smlouvu, *
kteří pamatují na jeho přikázání tím, že je plní.
Hospodin si zřídil na nebi trůn *
a všechno řídí jeho vláda.
Velebte Hospodina, všichni jeho andělé, †
mocní silou, dbalí jeho rozkazů, *
poslušní na jeho slovo.
Velebte Hospodina, všechny jeho zástupy, *
jeho služebníci, kteří plníte jeho vůli!
Velebte Hospodina, všechna jeho díla, †
na všech místech jeho moci: *
veleb, duše má, Hospodina!
Ant. Velebte Hospodina, všechna jeho díla.
Pouč mě, Hospodine, o smyslu svých nařízení
a budu rozjímat o tvých divech.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
9,7 – 10,4
Boží hněv proti království Izraele
Pán poslal rozsudek proti Jakubovi,
dopadl na Izraele.
Pozná (to) všechen lid,
Efraim i obyvatelé Samaří.
V pýše a nadutosti srdce (však říkají):
„Cihly se zřítily, ale budeme stavět z kvádrů,
sykomory jsou podťaty, nahradíme je cedry!“
Tu proti němu podnítil Hospodin nepřátele
a popudil jeho protivníky:
Aramejce od východu a Filišťany od západu
– požírali Izraele plnými ústy.
Tím vším jeho hněv nepřestal
a jeho ruka dál zůstává napřažena.
Lid se však nevrátil k tomu, kdo ho bil,
a Hospodina zástupů nehledali.
Tehdy usekl Hospodin od Izraele hlavu i ocas,
palmovou ratolest i rákos v jediném dni.
Stařec a vážený muž je hlava,
prorok, který učí klamu, je ocas.
Vůdci tohoto lidu jsou svůdci;
ti, kdo jsou vedeni, se dostali do zkázy.
Proto se Pán nezaraduje nad jeho jinochy,
nesmiluje se nad jeho sirotky a vdovami,
neboť všichni jsou bezbožní zločinci
a podle mluví každá ústa.
Tím vším jeho hněv nepřestal
a jeho ruka dál zůstává napřažena.
Ano, bezbožnost hoří jak oheň,
požírá trní a hloží,
zapaluje lesní houštinu,
že se do výšky valí kotouče kouře.
Hněvem Hospodina zástupů se vznítila země
a lid se stal potravou ohně,
druh nešetří druha.
Hltá napravo, přesto však má hlad,
požírá nalevo, ale není sytý,
každý požírá maso svého bližního.
Manasse Efraima a Efraim Manasse
a proti Judovi (se spolčují) oba.
Tím vším jeho hněv nepřestal
a jeho ruka dál zůstává napřažena.
Běda těm, kdo vydávají zločinné zákony,
a když (je) píšou, píšou nespravedlnost,
aby chudáky utiskovali na soudu
a zbavili práva ubožáky mého lidu,
takže vdovy jsou jejich kořistí;
i sirotky olupují!
Co učiníte v den trestu
a pohromy, která přijde z daleka?
Ke komu se utečete o pomoc
a kde zanecháte svou slávu?
Se zajatci se zhroutíte
a padnete mezi zabité.
Tím vším jeho hněv nepřestal
a jeho ruka dál zůstává napřažena.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Pláč 2,1
Hospodin si ve svém hněvu zošklivil siónskou dceru. * Z nebe svrhl na zem Izraelovu slávu.
Nevzpomněl si na podnož svých nohou v den svého hněvu. * Z nebe.
DRUHÉ ČTENÍ
Z pojednání „O podivuhodném Srdci Ježíšově“ od svatého Jana Eudese
(Lib. 1,5: Opera omnia 6,107.113-115)
Pramen spásy a pravého života
Prosím tě, uvažuj o tom, že náš Pán Ježíš Kristus je tvoje pravá hlava a ty jsi jeden z jeho údů. On je pro tebe tím, čím je hlava pro údy. Všechno, co je jeho, je tvoje: jeho duch, srdce, tělo, duše i všechny schopnosti a síly. Máš jich všech užívat, jako by byly tvé vlastní, a tak ho svou službou chválit, milovat a oslavovat. A ty zase jsi pro něho tím, čím je úd pro hlavu. Proto si vroucně přeje užívat všech tvých schopností a sil, jako by byly jeho, ke službě Otci a k jeho oslavě.
Ale on je nejenom tvůj, on chce být také v tobě, chce v tobě žít a vládnout, jako žije a vládne hlava ve svých údech. Chce, aby všechno, co je v něm, žilo a vládlo v tobě: jeho duch v tvém duchu, jeho srdce v tvém srdci, všechny síly jeho duše v tvých duševních schopnostech a silách, a tak aby se na tobě naplnila slova: Oslavujte Boha svým tělem a aby Ježíšův život byl patrný na vás. A ty zase nejenom patříš Božímu Synu, ale máš být v něm, jako jsou údy přidruženy k hlavě. Všechno, co je v tobě, má být zapojeno do něho, od něho máš přijímat svůj život a dát se řídit. Nebudeš mít žádný pravý život, leč v něm, neboť on je jediný zdroj pravého života; mimo něj najdeš pouze smrt a zánik. On ať je jediným východiskem všech tvých hnutí, činů a životních úkonů. Z něho a pro něho máš žít, abys naplnil slova: Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými.
A dokonce jsi s Ježíšem jedno, tak jako jsou údy jedno s hlavou. Proto máš mít s ním jednoho ducha, jednu duši, jeden život, jednu vůli, jedno cítění, jedno srdce. A on sám má být tvým duchem, srdcem, láskou, životem, tvým vším.
Tyto veliké věci mají u křesťana původ ve křtu, rostou a upevňují se biřmováním a správným užíváním ostatních milostí, které mu uděluje Bůh, a nejvíce dorůstají k dokonalosti nejsvětější eucharistií.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Řím 14,7-9
Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. * Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.
Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými. * Ať tedy.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty sis vyvolil svatého kněze Jana, aby hlásal nevystižitelné Kristovo bohatství; vyslyš naše prosby a dej, ať tě i my stále více poznáváme a ve světle evangelia jdeme cestou, která vede k tobě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky