Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Přesvatý Bože v Trojici,
jenž řídíš vše, co stvořil jsi,
ty jsi den práci vyhradil,
noc odpočinku zasvětil.
Chválíme tebe během dne,
už zrána, večer, v noční tmě,
s otcovskou péčí chraň ty nás
mocí své slávy v každý čas.
My sluhové tví věrní jsme
a vroucně se ti klaníme:
prosících prosby, jejich zpěv
spoj s hymny nebešťanů všech.
To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
ŽALMY
1. ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním.
Bůh povstává, jeho nepřátelé se rozptylují, *
ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním,
tratí se, jako se rozplývá dým †
jako taje vosk před ohněm, *
tak hříšníci hynou před Bohem.
Spravedliví se však radují, jásají před Bohem *
a veselí se v radosti.
Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno, *
upravte cestu tomu, kdo jezdí na oblacích,
jeho jméno je Hospodin, *
jásejte před ním!
Otec sirotků, ochránce vdov *
je Bůh ve svém svatém příbytku.
Bůh zjednává opuštěným domov, †
vězně vyvádí k šťastnému životu, *
jen buřiči bydlí ve vyprahlé zemi.
Bože, když jsi vycházel před svým národem, *
když jsi kráčel na poušti,
země se třásla, také nebesa vydávala vláhu před Bohem, *
chvěl se Sinaj před Bohem, Bohem Izraele.
Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví, *
vzkřísils je, když zemdlelo.
Usadilo se v něm tvoje stádce, *
ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože!
Ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním.
2. ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti.
Pán pronáší výrok, *
mnoho poslů šíří radostné zvěsti:
„Králové s vojsky prchají, prchají; *
i ženy si doma rozdělují kořist.
Zatímco jste si hověli u ovčích ohrad, †
zaskvěla se křídla holubice stříbrem, *
její perutě plavým zlatem.
Když tam Všemohoucí rozháněl krále, *
padali jako sníh na Salmonu!“
Hory bašanské jsou hory vysoké, *
hory bašanské jsou hory strmé.
Proč vy, strmé hory, tak žárlivě hledíte †
na horu, kde si Bůh vyvolil sídlo, *
na horu, kde bude Hospodin navždy sídlit?
Bůh má bezpočtu svých vozů, tisíce tisíců: *
ze Sinaje Pán přichází do svatyně.
Vystoupils do výšin, zajatce zajals, †
vzal sis lidi jako dar, *
i ty, kteří nechtějí bydlit u Hospodina, Boha.
Ať je Pán žehnán každý den, *
nosí naše břemena, Bůh, naše spása.
Náš Bůh je Bohem spásy, *
Hospodin, Bůh, dává uniknout smrti.
Vskutku Bůh rozbíjí hlavy svých nepřátel, *
vlasaté temeno toho, kdo si libuje ve zlých skutcích.
Pán pravil: „Přivedu ti je z Bašanu, *
dovléknu ti je z hlubin moře,
abys v krvi smočil svou nohu, *
aby jazyk tvých psů měl z nepřátel svůj podíl.“
Ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti.
3. ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána.
Objevuje se tvůj průvod, Bože, *
průvod mého Boha, mého krále, směřující do svatyně.
Vpředu kráčejí zpěváci, vzadu harfeníci, *
uprostřed dívky bijí do bubínků.
„Ve sborech velebte Boha, *
Hospodina, vy, kteří pocházíte z Izraele!“
Tu si před nimi vykračuje Benjamín, věkem nejmladší, †
judská knížata se svými zástupy, *
knížata Zabulóna, knížata Neftaliho.
Ukaž, Bože, svou moc, *
tu moc, Bože, kterou na nás vykonáváš!
Ať pro tvůj chrám v Jeruzalémě *
přinášejí králové dary!
Pokárej netvora v rákosí, *
ty, kteří jsou mezi národy jako houf býků uprostřed telátek;
nechť se ti koří s pruty stříbra, *
rozmetej národy, které rády válčí!
Ať se dostaví velmoži z Egypta, *
ať Etiopie vztáhne k Bohu svou ruku!
Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána, *
který jezdí po nebesích, po odvěkém nebi!
Hle, ozývá se jeho hlas, hlas mocný: *
„Uznejte Boží moc!“
Nad Izraelem se zjevuje jeho vznešenost, *
jeho moc v oblacích.
Bázeň budí Bůh ze své svatyně, Bůh Izraelův, †
on dává sílu a statečnost svému lidu. *
Bůh buď veleben!
Ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána.
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh:
Jistě mluví o pokoji pro svůj lid.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Micheáše
3,1-12
Jeruzalém se změní v trosky pro hříchy svých knížat
„Slyšte, Jakubova knížata,
vůdcové domu Izraele:
Nemáte vy znát právo?“
Nenávidíte dobro, ale milujete zlo.
Stahujete z lidu kůži
a maso z jejich kostí.
To vy požíráte maso mého lidu
a stahujete z něho kůži;
lámete mu kosti,
sekáte ho jako pečeni v hrnci
a jako maso uvnitř kotle.
Tehdy budou volat k Hospodinu,
a nevyslyší je,
v tu dobu před nimi skryje svou tvář
kvůli zločinům, kterých se dopustili.
Tak praví Hospodin o prorocích,
kteří svádějí můj lid:
Když mají do čeho kousat,
mluví o pokoji,
ale tomu, kdo jim nic do úst nedá,
vyhlašují svatou válku.
Proto budete mít noc bez vidění
a temnoty bez věštění;
nad proroky zapadne slunce
a den se nad nimi zatmí.
Stydět se budou jasnovidci,
zahanbí se věštci,
všichni si zahalí vousy,
neboť Bůh neodpoví.
Já však jsem naplněn
silou Hospodinova ducha,
spravedlností a statečností,
abych vyčítal Jakubovi jeho zločin
a Izraeli jeho hřích.
Slyšte to, knížata Jakubova domu,
vůdcové domu Izraele,
vy, kteří si ošklivíte právo
a překrucujete všechno, co je přímé.
Krví budujete Sión,
Jeruzalém nepravostí!
Jeho knížata soudí za úplatek,
jeho kněží učí za mzdu,
jeho proroci věští za stříbro –
a (přitom) spoléhají na Hospodina:
„Copak Hospodin není mezi námi?
Nás nemůže stihnout nic zlého!“
Proto kvůli vám
bude Sión orán jako pole,
Jeruzalém se změní v trosky
a chrámová hora ve výšinu (porostlou) lesem.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Žl 79 (78),1; Dan 3,42.29
Bože, pohané vtrhli do tvého dědictví, poskvrnili tvůj svatý chrám, Jeruzalém proměnili v trosky. * Jednej s námi podle své laskavosti, podle množství svého milosrdenství.
Zhřešili jsme, špatně jsme jednali, když jsme od tebe odpadli. * Jednej.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisu svaté Kláry svaté Anežce České
(Edit. I. Omaechevarria, Escritos de Santa Clara, Madrid 1970, pp. 339-341)
Dívej se na Kristovu chudobu, pokoru a lásku
Šťastný je jistě ten, komu je dáno mít účast na svaté hostině, aby z hloubi srdce přilnul k tomu, jehož kráse se bez ustání obdivují všechny blažené sbory nebešťanů. Jeho láska probouzí lásku, pohled na něj občerstvuje, jeho dobrota nasycuje, jeho sladkost oblažuje, vzpomínka na něj přináší líbezné světlo, jeho vůní oživnou mrtví, patření na jeho slávu bude blažeností všech občanů nebeského Jeruzaléma. A protože on je odleskem věčné slávy, jasem světla věčného a zrcadlem bez poskvrny, dívej se denně do tohoto zrcadla, královno, snoubenko Ježíše Krista, a pozoruj v něm ustavičně svou tvář, aby ses celá ozdobila uvnitř i navenek, aby ses oblékla v pestrou nádheru a byla okrášlena květy a ozdobami všech ctností, jak se sluší na nejčistší dceru a snoubenku nejvyššího Krále. V tomto zrcadle září blahoslavená chudoba, svatá pokora a nevýslovná láska, jak můžeš s pomocí Boží milosti v celém zrcadle pozorovat.
Dívej se tedy na počátek toho zrcadla: na chudobu toho, který byl položen do jeslí a zavinut do plének. Jak obdivuhodná pokora, jak úžasná chudoba! Král andělů, Pán nebe i země, spočívá v jeslích. Uprostřed zrcadla pak pozoruj pokoru nebo alespoň blahoslavenou chudobu, nesčetné námahy a strasti, které vzal na sebe pro vykoupení lidstva. A na konci toho zrcadla pohlížej na nevýslovnou lásku, s níž chtěl trpět na kříži a zemřít nejpotupnějším způsobem smrti. Sám Kristus – neboť on je to zrcadlo visící na dřevě kříže – vybízel kolemjdoucí, aby o tom uvažovali: Vy všichni, kteří jdete okolo cestou, pohleďte a vizte, zdali je bolest jako bolest má. Odpovězme volajícímu a naříkajícímu jedním hlasem a jedním duchem: Ustavičně to mám na paměti, má duše ve mně chřadne. Proto ať stále víc planeš žárem lásky, královno nebeského Krále.
A nadto rozjímej o jeho nevýslovných slastech, věčném bohatství a cti, a vzdychajíc z nesmírné touhy a lásky srdce, volej: „Přitahuj mě, a poběžíme za tebou po vůni tvých mastí, nebeský Ženichu. Poběžím a nezemdlím, dokud mě neuvedeš do vinného sklepa, dokud tvá levice nebude pod mou hlavou a tvá pravice mě nebude šťastně objímat a nepolíbíš mě blaženým polibkem svých úst.“
A až budeš pohroužena v toto rozjímání, pamatuj na mě, svou chudičkou matku, a věz, že jsem nesmazatelně zapsala tvou drahou památku na desky svého srdce, neboť jsi mi ze všech nejdražší.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Pís 3,4; srov. Flp 3,8.9
Nalezla jsem toho, kterého miluji. * Všechno považuji za škodu, abych mohla získat Krista a byla s ním spojena.
Pohrdla jsem rozkošemi světa a pozemskou slávou. * Všechno.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tvá milosrdná láska vedla svatou Kláru, aby šla za tvým voláním a zamilovala si chudobu; prosíme tě, pomáhej i nám, abychom nepřilnuli k věcem pozemským, ale následovali Krista a došli k patření na tebe v nebeské slávě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky