Z knihy proroka Ozeáše

5,15d – 7,2

Obrácení, není-li upřímné, zůstane bez užitku

Tak praví Hospodin:

„V soužení budou toužit po mně:

‚Nuže, vraťme se k Hospodinu:

on (nás) rozdrásal a on nás uzdraví,

on (nás) zranil a on nás obváže!

Po dvou dnech nám vrátí život,

třetího dne nás vzkřísí,

před jeho tváří budeme žít.

Poznávejme Hospodina,

snažme se ho poznat!

Jako jitřenka jistě vysvitne,

přijde k nám jako déšť raný,

jako déšť pozdní, který zavlaží zemi.‘

Co mám dělat s tebou, Efraime,

co mám dělat s tebou, Judo?

Vaše láska je jak ranní mráček,

jako rosa, která záhy mizí.

Proto jsem je otesával skrze proroky,

zabíjel slovy svých úst,

ale má spravedlnost vyjde jak světlo,

protože chci lásku, a ne oběť,

poznání Boha (chci) víc než celopaly.

Oni však v Admě porušili smlouvu,

tam se mi zpronevěřili.

Městem zločinců je Gilead,

potřísněné krví.

Jako lupiči, kteří číhají na chodce,

je tlupa kněží;

vraždí na cestě ty, kdo jdou do Sichemu,

věru, páchají hanebnost.

V Izraelově domě jsem viděl strašnou věc:

Efraim tam smilní, poskvrnil se Izrael.

Také pro tebe, Judo, je připravena žeň,

až změním osud svého lidu.

Když jsem chtěl Izraele léčit,

ukázala se nepravost Efraima

a neřest Samaří,

protože páchají podvod;

vloupává se zloděj,

lupičské bandy přepadají na ulici.

Nemyslí na to,

že pamatuji na všechny jejich neřesti.

Kolem nich jsou nyní jejich zločiny,

jsou před mou tváří.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Mt 9,13; Oz 6,6.4

Jděte a naučte se, co znamená: * Chci lásku, a ne oběť, poznání Boha chci víc než celopaly.

Vaše láska je jak ranní mráček, jako rosa, která záhy mizí. * Chci lásku.

Ze života svatého Dominika

(Libellus de principiis O.P.: Acta canonizationis sancti Dominici: Monumenta O.P. Hist. 16, Romæ 1935, pp. 30, ss. 146-147)

Mluvil s Bohem nebo o Bohu

Dominik žil tak bezúhonným životem a byl unášen tak prudkým božským žárem, že bylo možno v něm bezpečně poznat vyvolený nástroj, plný cti a milosti. Byla v něm dokonalá vyrovnanost mysli, takže ho mohl vzrušit jedině soucit a milosrdenství. A protože radostné srdce rozjasňuje tvář, jeho vnitřní jasnost a vyrovnanost se prozrazovaly navenek dobrotou a veselým vzezřením.

Ve všem se projevoval slovem i činem jako služebník evangelia. Ve dne nebylo mezi bratry a druhy nikoho prostšího a milejšího. V noci nebyl nikdo horlivější než on ve všech způsobech bdění a modlitby. Mluvil málo, jedině s Bohem v modlitbě nebo o Bohu, a povzbuzoval bratry, aby ho v tom následovali.

Často si vyprošoval od Boha především to, aby mu Bůh daroval pravou lásku, schopnou lidem účinně hlásat a zprostředkovat spásu. Byl přesvědčen, že bude teprve tehdy skutečně Kristovým údem, bude-li se zcela a ze všech sil vydávat, aby získal duše, tak jako se Pán Ježíš, Spasitel všech, zcela obětoval za naši spásu. A k uskutečňování tohoto díla založil řád bratří Kazatelů, jak to Boží prozřetelnost už dávno rozhodla.

Povzbuzoval často řádové spolubratry ústně i písemně, aby stále studovali Nový i Starý zákon. Ustavičně s sebou nosil Matoušovo evangelium a Pavlovy listy a studoval je tak důkladně, že je uměl téměř nazpaměť.

Dvakrát nebo třikrát byl zvolen biskupem, ale pokaždé odmítl, neboť chtěl raději žít se svými bratry v chudobě než mít nějaké biskupství. Krásu čistoty si zachoval neporušenou až do konce. Přál si být bičován, rozsekán na kusy a zemřít pro víru v Krista. Řehoř IX. o něm prohlásil: „Znal jsem ho jako člověka, který žil zcela podle apoštolských pravidel, a není pochyb, že má i v nebi účast na slávě apoštolů.“

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Sir 48,1; Mal 2,6

Povstal nový hlasatel spásy, byl jak oheň * a jeho slovo plálo jak pochodeň.

V jeho ústech byla nauka pravdy, nepravost se nenalezla na jeho rtech. * A jeho.