Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Ty, věčné světlo, Božství jsi,
jediné v celé Trojici,
my ubozí tě vzýváme
a ruce k tobě spínáme.
Věříme v Otce věčného,
i v jeho Syna drahého,
i v Ducha, který láskou je
navěky vjedno spojuje.
Tys Pravda, Láska nejčistší,
všech cíl a štěstí nejvyšší,
dej doufat, pevnou víru mít,
tvou lásku získat a z ní žít.
Počátku, Cíli stvoření,
všech živých věčný Prameni,
sladká útěcho trpících,
naděje jistá věrných svých.
Ty všechno bytí ztvárňuješ,
nikoho nepotřebuješ,
tvé světlo všechno objímá:
buď doufajících odměna.
Vzývejme Krista, Otce s ním
i s jejich Duchem společným:
jediný Bože v Trojici,
svou mocí chraň nás, prosící. Amen.
ŽALMY
1. ant. Zachraň mě pro své slitování, Hospodine.
Hospodine, nekárej mě ve svém hněvu, *
netrestej mě ve svém rozhorlení!
Smiluj se nade mnou, Hospodine, vždyť jsem chorý, *
uzdrav mě, Hospodine, neboť mé kosti se chvějí
a má duše je nadmíru vyděšená; *
ale ty, Hospodine, jak dlouho ještě...?
Obrať se, Hospodine, vysvoboď mou duši, *
zachraň mě pro své slitování,
protože mezi mrtvými nemyslí na tebe nikdo: *
Kdo tě v podsvětí může chválit?
Jsem vysílen od svého nářku, †
noc jak noc pláčem skrápím své lože, *
smáčím své lůžko slzami.
Oko mám zamžené hořem, *
zestárlo vinou všech mých nepřátel.
Pryč ode mě, všichni pachatelé bezpráví, *
neboť Hospodin zaslechl mé hlasité naříkání.
Uslyšel Hospodin mou prosbu, *
Hospodin mou modlitbu přijal.
Ať se všichni moji nepřátelé zastydí, ať se vyděsí, *
ať se kvapně odklidí v hanbě!
Ant. Zachraň mě pro své slitování, Hospodine.
2. ant. Hospodin bude utlačovanému útočištěm v dobách tísně.
Hospodine, chci tě oslavovat z celého svého srdce, *
chci vyprávět o všech tvých podivuhodných skutcích.
V tobě se chci radovat a jásat, *
opěvovat jméno tvé, Svrchovaný,
protože se moji nepřátelé stáhli, *
zhroutili se a zanikli před tvou tváří.
Zjednal jsi mi právo a spravedlnost, *
zasedl jsi na stolec jako spravedlivý soudce,
obořil ses na pohany, bezbožníka jsi potřel, *
navždy jsi vyhladil jejich jméno.
Nepřátelům došly síly, jsou natrvalo zhrouceni, *
rozbořil jsi města, zanikla jejich památka.
Hospodin však trůní věčně, *
stolec svůj postavil k soudu.
Podle práva bude svět soudit, *
podle spravedlnosti vyřkne rozsudek nad národy.
Hospodin bude utlačovanému útočištěm, *
útulkem v dobách tísně.
Budou v tebe důvěřovat, kdo se znají k tvému jménu, *
protože neopouštíš, Hospodine, ty, kteří tě hledají!
Ant. Hospodin bude utlačovanému útočištěm v dobách tísně.
3. ant. Budu tě chválit, Hospodine, ve shromáždění tvého lidu.
Zpívejte Hospodinu, který sídlí na Siónu, *
rozhlašujte jeho činy mezi národy,
vždyť si na ně vzpomněl jako krevní mstitel, *
nezapomněl na výkřiky ubožáků.
Hospodine, smiluj se nade mnou, †
pohleď na mé soužení, které snáším od svých nepřátel, *
vysvoboď mě z bran smrti,
abych hlásal všechnu tvou chválu u bran siónské dcery, *
ať se rozjásám nad tvou pomocí!
Pohané zapadli do jámy, kterou vykopali, *
noha jim uvázla v léčce, kterou nastražili.
Hospodin se dal poznat, vykonal soud, *
do díla svých rukou se chytil hříšník.
Ať se hříšní stáhnou do podsvětí, *
všichni pohané, kteří nedbají o Boha,
neboť nebude navěky zapomenut chudák, *
naděje ubohých nezajde navždy!
Hospodine, povstaň, ať nezbujní člověk, *
pohané budou souzeni před tvou tváří!
Hospodine, nažeň jim strachu, *
ať si pohané uvědomí, že jsou jen lidé!
Ant. Budu tě chválit, Hospodine, ve shromáždění tvého lidu.
Pouč mne, Hospodine, ať zachovávám tvůj zákon
a chráním ho celým svým srdcem.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Job
29,1-10; 30,1.9-23
Job si naříká na své soužení
Job pokračoval ve své řeči a řekl:
„Kéž by mi bylo jak v dřívější době,
v dnech, kdy mě Bůh střežil,
když mi nad hlavou zářilo jeho světlo,
v jehož jasu jsem kráčel v temnotě,
když jsem byl v plné síle,
když Bůh chránil můj stan,
když byl Všemohoucí ještě se mnou,
kolem mě byly mé děti,
když ve smetaně jsem brodil své nohy
a skála vylévala potoky oleje.
Když jsem se ubíral k městské bráně
a na náměstí jsem usedl do svého sedadla,
mladí, jak mě viděli, ustoupili,
staří povstali a zůstali stát.
Vznešení přerušili řeč,
dlaň si kladli na ústa.
Ustal hlas velmožů,
jazyk jim přilnul k patru.
Ale nyní se mi vysmívají ti,
kteří jsou mladší než já,
jejichž otce jsem neměl za hodné,
aby se přidružili ke psům mého stáda.
Nyní jsem se jim stal k posměchu,
sloužím jim za předmět klepů.
Štítí se mě, vyhýbají se mi,
nestydí se plivnout mi do tváře.
Odhodili ohledy a trápí mě,
popustili si přede mnou uzdu.
Chátra se vedle mě naparuje,
podrážejí mi nohy,
připravují cestu k mé zkáze.
Boří mi stezku,
napomáhají mému neštěstí
a nikdo jim nebrání.
Přicházejí jak širokou trhlinou,
valí se dovnitř jako bouře.
Obořují se na mě hrůzy,
jak vichr zmizelo mé štěstí,
jak oblak prchlo mé blaho.
A nyní se ve mně rozplývá má duše,
zmocnil se mě čas bídy.
Bolest proniká mé kosti v noci,
hlodají mě útrapy, nemají klidu.
Celou silou mě chytá (Bůh) za šat,
drží mě za okraj spodního roucha.
Hodil mě do bláta,
podobám se prachu a popelu.
Volám k tobě o pomoc – neslyšíš,
naléhám – ani pak o mě nedbáš.
Změnil ses mi v tyrana,
pronásleduješ mě svou násilnickou rukou.
Zdviháš mě do výše, dáváš mě unášet větrem
a děsíš mě bouří.
Vždyť vím, že mě na smrt chceš vydat,
na místo, kde se shromažďuje všechno živé.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Job 30,17.16; 7,16
Bolest proniká mé kosti v noci, hlodají mě útrapy. * Zmocnil se mě čas bídy.
Nech mě, Bože, vždyť mé dny jsou jen závan větru. * Zmocnil.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze zápisu o mučednické smrti svatého Justina a jeho druhů
(Cap. 1-5: cf. PG 6,1566-1571)
Přidržel jsem se pravého učení křesťanů
Zatčené svaté předvedli před římského prefekta Rustika. Když stanuli před tribunálem, řekl prefekt Rustikus Justinovi: „Především buď oddán bohům a poslouchej císaře!“ Justin odpověděl: „Nelze přece nikoho obžalovat nebo postihovat za to, že jsme poslušni příkazů našeho spasitele Ježíše Krista.“
Rustikus řekl: „K jakému učení se hlásíš?“ Justin na to: „Snažil jsem se seznámit se všemi naukami a přidržel jsem se pravého učení křesťanů, ačkoli se nelíbí těm, kdo žijí v zajetí bludu.“
Prefekt Rustikus se zeptal: „Tak tohle učení se ti líbí, ubožáku?“ A Justin přisvědčil: „Ano, právě tak, řídím se jím jako správným učením víry.“
A prefekt Rustikus řekl: „Co je to za učení?“ Justin odpověděl: „My uctíváme Boha křesťanů. Věříme, že on je od počátku jediný stvořitel a tvůrce všeho stvoření viditelného i neviditelného. A uctíváme Pána Ježíše Krista, Božího Syna, o kterém už proroci předpověděli, že přijde jako hlasatel spásy pro lidské pokolení a jako učitel znamenitých učedníků. Já jsem ovšem jen člověk, a proto jsem přesvědčen, že tváří v tvář jeho nekonečnému božství mohu říci jen velmi málo, leč uznávám, že proroci měli jistou moc, neboť předem zvěstovali o tom, o němž jsem právě prohlásil, že je Boží Syn. Vím totiž, že z vnuknutí nebes proroci prorokovali o jeho příchodu mezi lidi.“
Rustikus se otázal: „Jsi tedy křesťan?“ A Justin odpověděl: „Ano, jsem křesťan.“
Nato řekl prefekt Justinovi: „Poslyš, o tobě říkají, žes učenec, a ty sám si myslíš, že víš, které učení je pravé. Jestliže budeš zbičován a zaplatíš vlastní hlavou, jsi přesvědčen, že vystoupíš na nebesa?“ Justin potvrdil: „Doufám, že když tohle přestojím, budu mít podíl v Božím příbytku. Vím přece, že všem, kdo žili správně, zachová Bůh svou milost až do skonání celého světa.“
Prefekt Rustikus řekl: „Takže ty se domníváš, že jakmile přijdeš do nebe, dostaneš nějakou znamenitou odměnu?“ Justin odpověděl: „To se nedomnívám, ale prostě to vím, mám to za naprosto jisté.“
Prefekt Rustikus pravil: „Vraťme se však k věci, o niž jde. Je opravdu nutné a naléhavé, abyste se sebrali a jako jeden muž obětovali bohům.“ Justin odpověděl: „Žádný rozumně myslící člověk neodpadne od pravé víry k bezbožnosti.“
Prefekt Rustikus prohlásil: „Neučiníte-li podle příkazu, bez milosti budete dáni na mučení.“ Justin odpověděl: „Přejeme si trpět pro našeho Pána Ježíše Krista, a tak být spaseni. Neboť toto utrpení nám zprostředkuje spásu a dodá naději před daleko hroznějším všeobecným soudem našeho Pána a Spasitele.“ Stejně prohlásili také ostatní mučedníci: „Dělej, co chceš, ale my jsme křesťané, a modlám neobětujeme.“
Prefekt Rustikus pak vynesl rozsudek následujícími slovy: „Protože tito lidé nechtěli obětovat bohům a uposlechnout příkazu císařova, nechť jsou podle předpisu zákona zbičováni a vydáni hrdelnímu trestu.“
S chválou Boží na rtech šli svatí mučedníci na popraviště. Tam byli sťati, a tak mučednickou smrtí vyznali víru ve Spasitele.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Sk 20,21.24; Řím 1,16
Vážně jsem kladl na srdce židům i pohanům, aby se obrátili k Bohu s vírou v našeho Pána Ježíše Krista. * Můj život nemá vůbec pro mě cenu, jen když dokončím svůj běh a úkol, který jsem přijal od Pána Ježíše: vydávat svědectví pro evangelium o Boží milosti.
Za evangelium se nestydím. Jím se přece projevuje Boží moc a přináší záchrana každému, kdo věří, nejdříve ovšem židům, ale pak i pohanům. * Můj.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys poučil svatého mučedníka Justina, že kříž, přestože ho mnozí považují za nesmyslný, vede k dokonalému poznání Ježíše Krista; pomáhej i nám, abychom dokázali odolat svodům klamných nauk a zůstali vždy pevní ve víře. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky