Z knihy Job

3,1-26

Jobův nářek

Potom Job otevřel svá ústa a proklel svůj den.

Job se ujal slova a řekl:

„Zhynout měl den, kdy jsem se narodil,

a noc, která řekla: Počat je chlapec.

Ten den se měl stát temnotou,

neměl se o něho starat Bůh nahoře,

nemělo nad ním zasvitnout denní světlo.

Mělo si ho přivlastnit šero a tma,

mělo se na něho položit mračno,

mělo ho vyděsit zatmění ve dne.

Tu noc mělo uchvátit temno,

neměla se spojit se žádným dnem roku,

neměla vejít do počtu měsíců.

Ano, ta noc měla být neplodná,

neměl se v ní rozeznít jásot.

Proklít ji měli, kdo zaklínají dny,

kdo mají moc vydráždit draka.

Zatemnit se měly hvězdy jejího svítání,

marně měla čekat na světlo,

neměla patřit na řasy jitřenky.

Neboť nezavřela brány lůna mé matky,

neskryla soužení před mýma očima.

Proč jsem nezemřel při východu z lůna,

nevyšel z života, abych hned zhynul?

Proč mně kolena vyšla v ústrety,

proč prsy, aby mě kojily?

Neboť nyní bych ležel v pokoji,

spal bych a odpočíval

s králi a rádci světa,

kteří stavějí pro sebe hrobky,

anebo s velmoži, kteří oplývají zlatem,

stříbrem plní své domy.

Nebo bych zmizel jako zahrabaný plod,

jako nemluvňata, která nespatřila světlo,

tam, kde přestává zuření zločinců,

kde odpočívají ti, jimž ochably síly,

spolu se zajatci, které už netrápí strach,

neslyší tyranův křik.

Malí a velcí jsou si tam rovni

a otrok je zbaven pána.

Proč soužení dostávají světlo

a život ti, kdo mají zármutek v nitru,

kdo touží po smrti, a ona nepřichází?

Raději než poklady by ji vyhrabat chtěli,

radovali by se až k jásotu,

plesali by, kdyby nalezli hrob.

To se stává muži, před nímž je skryto, co má dělat,

kterého Bůh uzavřel ze všech stran,

neboť místo chleba jsem dostal údělem nářek

a mé vzdechy tryskají jako voda.

Hrůza, které jsem se hrozil, mě stihla,

z čeho jsem měl strach, dolehlo na mě.

Nemám oddech, nemám klid,

nemám odpočinek – už zase nové vzrušení.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Job 3,24-26; 6,13

Místo chleba jsem dostal údělem nářek a mé vzdechy tryskají jak voda. Hrůza, které jsem se hrozil, mě stihla, z čeho jsem měl strach, dolehlo na mě. * Nemám oddech, nemám klid.

Hle, sám v sobě nenalézám pomoc, opora je mi odepřena. * Nemám.

Z kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 171,1-3.5: PL 38,933-935)

Radujte se v Pánu stále

Apoštol nám přikazuje radovat se, ale v Pánu, ne v duchu světa. Neboť kdo chce být přítelem světa, říká Písmo, stává se nepřítelem Božím. A jako člověk nemůže sloužit dvěma pánům, tak se nikdo nemůže radovat i v duchu světa i v Pánu.

Ať tedy nabývá převahy radost v Pánu, dokud neskončí radost v duchu světa. Radost v Pánu ať je stále větší; radost v duchu světa ať je stále menší, dokud neskončí. Tím není řečeno, že se nesmíme radovat, když žijeme v tomto světě, nýbrž abychom, i když žijeme ještě v tomto světě, už se radovali v Pánu.

Ale někdo by mohl říci: Žiji ve světě, a tak raduji-li se, raduji se tam, kde jsem. Co na to říci? Žiješ-li ve světě, nežiješ v Pánu? Slyš, co říká tentýž apoštol Athéňanům ve Skutcích apoštolů o Bohu a našem Pánu a Stvořiteli: V něm žijeme, hýbáme se a jsme. Ten, který je všude, kde by mohl nebýt? Nevybízel nás apoštol právě proto: Pán je blízko, o nic nemějte starost?

Je to něco velikého, že vystoupil nad nebesa, a přece je blízko těm, kteří žijí na zemi. Kdo je ten tak vzdálený a přitom blízký, ne-li ten, který se stal z milosrdné lásky nám tak blízký?

Neboť celé lidské pokolení je onen člověk, kterého lupiči nechali ležet na cestě napůl mrtvého, kolem něhož kněz i levita přešli dál, ale kterého se ujal Samaritán a postaral se o něj. A ten, který je nesmrtelný a spravedlivý, byl od nás lidí smrtelných a hříšných daleko, ale sestoupil k nám, aby se stal – on vzdálený – naším blízkým.

Neboť on nejedná s námi podle našich hříchů. Jsme totiž synové. Jak to dokážeme? Zemřel za nás jeden Jediný, aby nezůstal jediným. Nechtěl být jediným ten jeden, který za nás zemřel. Jediný Syn Boží učinil mnohé Božími syny. Svou krví si získal bratry; ačkoli sám byl zavržen, postavil se za ně, sám prodán, je vykoupil, sám potupen, dal jim důstojnost, sám zabitý, daroval jim život.

A proto, bratři, radujte se v Pánu, ne v duchu světa. To znamená, radujte se z pravdy, ne ze špatnosti; radujte se z naděje na věčný život, ne z marnosti tohoto světa. Tak se radujte. A kdekoli a jakkoli dlouho zde budete, Pán je blízko, o nic nemějte starost.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

2 Kor 13,11; Řím 15,13a

Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji. * Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s vámi.

Bůh, dárce naděje, ať vás naplní samou radostí i pokojem ve víře. * Bůh, dárce lásky.