Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Pane žní a nepožatých polí,
Pane stád a ovcí ztracených,
ve všech dobách pastýře si volíš,
sám se světu dáváš poznat v nich.
Kriste z večeřadla, Kriste z kříže,
přijmi dík i prosby za pastýře.
Ne vy mne, já vybral si vás, bratři,
nechávám vás mezi vlky jít,
jsem však s vámi, srdce mé vám patří,
dávám víc, než svět vám může vzít.
Kriste z večeřadla, Kriste z kříže,
přijmi dík i prosby za pastýře.
ŽALMY
1. ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. †
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
† Tak ať mluví vykoupení Hospodinem, *
ti, které vykoupil z nepřátelské moci,
které shromáždil ze zemí, *
od východu a od západu, ze severu a z jihu.
Bloudili na stepi, po pustině, *
nenašli cestu k městu, kde by mohli bydlet.
Hladověli a žíznili, *
život v nich chřadl.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Vedl je pravou cestou, *
aby došli do města, kde by mohli bydlet.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí,
neboť žíznivou duši ukojil, *
hladovou duši naplnil dobrými věcmi.
Seděli v hlubokých temnotách, *
spoutáni železem a strastí,
neboť se vzepřeli Božím příkazům, *
pohrdli úradkem Nejvyššího.
Proto jim pokořil srdce útrapou, *
potáceli se, ale nikdo jim nepomohl.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Vyvedl je z hlubokých temnot *
a roztrhl jejich pouta.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí,
neboť vylomil bronzové brány *
a železné závory rozbil.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
2. ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.
Chřadli pro svou nepravost *
a souženi byli pro své viny;
z duše se jim zhnusil každý pokrm *
a přiblížili se až k branám smrti.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Poslal své slovo a uzdravil je, *
zachránil je ze záhuby.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí.
Nechť podají děkovné oběti, *
nechť vypravují s jásotem o jeho skutcích.
Pustili se po lodích na moře, *
sháněli obchody po širých vodách.
Viděli Hospodinova díla *
a na širém moři jeho divy.
Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr, *
který do výše vzdouval vlny.
Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí, *
jejich duše se třásla v nebezpečí.
Potáceli se, vrávorali jak opilí, *
veškerá jejich zručnost byla v koncích.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Uklidnil bouři v tichý vánek, *
a utišily se mořské vlny.
Radovali se, že se uklidnily, *
a dovedl je do vytouženého přístavu.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí;
nechť ho oslavují v shromáždění lidu, *
nechť ho velebí ve sboru starších.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.
3. ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.
Změnil řeky v pustinu *
a prameny vod ve vyprahlou zemi,
plodný kraj v solnou step *
pro zlobu jeho obyvatel.
Změnil poušť ve vodní pláň, *
vyprahlou zemi v prameny vod.
Usadil tam hladové *
a vystavěli si město k přebývání.
Oseli pole, založili vinice, *
domohli se hojné úrody.
Požehnal jim, a velmi se rozmnožili, *
nezmenšil počet jejich dobytka.
Avšak ubylo jich, dostali se do bídy *
tlakem neštěstí a útrapami.
Ale ten, který vylévá potupu na knížata *
a dává jim bloudit neschůdnou pouští,
pozdvihl chudáka z bídy *
a rodiny rozmnožil jako stáda.
Vidí to spravedliví a radují se, *
každá zloba zavře svá ústa.
Kdo je moudrý, aby to sledoval, *
kdo pochopí Hospodinovu lásku?
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.
Hospodine, tvé milosrdenství sahá až do nebes,
tvoje věrnost až k oblakům.
PRVNÍ ČTENÍ
Z páté knihy Mojžíšovy
32,48-52; 34,1-12
Mojžíšova smrt
Ještě téhož dne promluvil Hospodin k Mojžíšovi: „Vystup zde na pohoří Abarím, na horu Nebo, která je v moabské zemi, naproti Jerichu, a pohleď na kanaanskou zemi, kterou dávám synům Izraele do vlastnictví. Vystup na tu horu, na ní zemřeš a budeš připojen ke svému lidu, jako zemřel tvůj bratr Árón na hoře Hóru, a byl připojen ke svému lidu, protože jste se mi zpronevěřili uprostřed Izraelitů u Vod sváru v Kádeši na poušti Sinu, že jste uprostřed Izraelitů nevzdali čest mé svatosti. Proto uzříš zemi jen odtud, ale tam do země, kterou dávám synům Izraele, nevstoupíš.“
Mojžíš vystoupil z moabských stepí na horu Nebo, na vrchol Pisga, který je proti Jerichu. Hospodin mu ukázal celou zemi: Gilead až k Danu, celou (zemi) Neftali, zemi Efraim a Manasse, celou zemi judskou až k západnímu moři, Negeb, okolí (Jordánu), planinu Jericha, města palem, až k Soaru. Hospodin mu řekl: „To je ta země, o níž jsem přísahal Abrahámovi, Izákovi a Jakubovi: ‚Dám ji tvému potomstvu.‘ Ukázal jsem ti ji, ale nepřejdeš tam.“
A Mojžíš, Hospodinův služebník, tam zemřel v moabské zemi podle Hospodinova slova. Pohřbili ho v Údolí v moabské zemi proti Bet Peoru, ale nikdo nezná jeho hrob až dodnes. Mojžíšovi bylo sto dvacet let, když zemřel, jeho oči nezeslábly, jeho životní síla nezmizela. Synové Izraele oplakávali Mojžíše na moabských stepích třicet dní. Potom skončila doba nářku a smutku nad Mojžíšem.
Jozue, syn Nunův, byl plný ducha moudrosti, neboť Mojžíš vložil na něj své ruce. Synové Izraele ho poslouchali, a tak vykonali příkaz, který dal Hospodin Mojžíšovi.
V Izraeli už nepovstal prorok, jako byl Mojžíš, s nímž Hospodin jednal tváří v tvář. Kolik bylo znamení a divů, jimiž ho pověřil Hospodin, aby je vykonal v egyptské zemi na faraonovi, na jeho služebnících a na celé jeho zemi! Jak silnou moc a jak velké úděsné skutky vykonal Mojžíš před očima celého Izraele!
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Jan 1,14.16.17; Sir 24,33 (řec. 23)
Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Všichni jsme dostali z jeho plnosti, neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, * milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista.
Zákon vyhlásil Mojžíš jako dědictví pro Jakubovo společenství. * Milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého Jana Boska
(Epistolario, Torino 1959, 4,201-203)
Pracoval jsem vždycky s láskou
Jestliže se chcete opravdu starat o štěstí našich svěřenců a vést je k plnění jejich povinností, nesmíte především nikdy zapomínat, že zastupujete rodiče těch milovaných chlapců. Pro ně jsem pracoval vždycky s láskou, pro ně jsem studoval a vykonával kněžskou službu. A nejen já, ale celá salesiánská společnost.
Synáčkové moji, kolikrát jsem musel za svého dlouhého působení uznat tuto velkou pravdu: Snadnější je vzplanout hněvem než něco klidně snést, hrozit chlapci než ho přesvědčit. Řeknu dokonce, že je pro naši netrpělivost a pýchu pohodlnější vzpurné trestat než je snášet s pevností a vlídností, a tak je přimět k nápravě.
Doporučuji vám lásku, s jakou jednal svatý Pavel s těmi, kdo se nedávno předtím obrátili na víru. Často ho láska vedla k tomu, že plakal a snažně se modlil, když viděl, jak jsou málo učenliví a jak se vzpírají jeho úsilí.
Straňte se všeho, co by mohlo budit zdání, že podléháte návalům zlosti. Je obtížné zachovat při trestání klidnou mysl, ale je to nutné, nemá-li vzniknout podezření, že jednáme, abychom ukázali svou autoritu nebo abychom si vylili vztek.
Na ty, vůči nimž máme uplatňovat nějakou moc, hleďme jako na syny. Konejme pro ně službu, tak jako Ježíš přišel sloužit, a ne poroučet. Styďme se za pouhé zdání vládychtivosti, a vládněme jim jen proto, abychom jim lépe sloužili.
Tak se choval Ježíš vůči apoštolům. Snášel je, i když byli nevědomí a nevychovaní a měli málo víry. A s hříšníky jednal tak laskavě a projevoval k nim tak přátelský vztah, že jedni žasli, jiní se pohoršovali, ale někteří právě proto začali doufat, že dosáhnou u Boha odpuštění. A Ježíš chce, abychom ho následovali tichostí a pokorou srdce.
Jsou to naši synové, a proto když chceme odstranit jejich chyby, odložme všechen hněv nebo se tak ovládněme, jako bychom ho zcela potlačili.
V mysli ať není rozčilení, v očích žádné pohrdání ani v ústech tupení. V přítomnosti mějme soucit a pro budoucnost naději. Tak se to sluší na pravé duchovní otce, jimž jde o skutečnou nápravu a polepšení.
Ve zvláště těžkých případech je lepší prosit snažně a pokorně Boha, než vychrlit příval slov, která posluchače jen zraňují a viníkům nepřinesou žádný užitek.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Mk 10,13-14; Mt 18,5
K Ježíšovi přinášeli děti, aby jim požehnal. Ale učedníci to matkám zakazovali. Když to Ježíš viděl, řekl jim: * Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království.
A kdo přijme jedno takové dítě kvůli mně, mne přijímá. * Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys povolal svatého Jana, aby se stal otcem a učitelem mládeže; dej i nám takovou lásku k lidem, abychom ti sloužili tím, že přivádíme své bratry k tobě. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2026 J. Vidéky