27. únor 2025

Čtvrtek, mezidobí, 7. týden
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Řízením Boha živého

a z milosrdenství jeho

vštípen jsem v Krista Ježíše,

v společenství jeho církve.

Sluší se mně i každému

v Krista Pána vštípenému

víc a víc se zelenati

a ovoce vydávati.

Ó Bože, dej pomoc k tomu,

abych byl vždy v církve domu

jako oliva zelená,

užitečná, utěšená.

Lásky oleje svatého,

pomazání Ducha tvého,

rač mi ty sám uděliti,

dej ho v lampě srdce míti.

Jako ony moudré panny,

jak se sluší na křesťany,

kteří Ženicha čekají,

Krista, v němž naději mají.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, shlédni z nebe, pohleď na naše pohanění.

Žalm 89 (88), 39-53
Nářek nad zkázou Davidova domu
Vzbudil nám mocného spasitele z rodu svého služebníka Davida. (Lk 1,69)
IV (39-46)

(Ty) jsi zamítl a zavrhl, *

zanevřels na svého pomazaného.

Pohrdl jsi smlouvou svého služebníka, *

jeho korunu znesvětils v prachu.

Pobořils všechny jeho hradby, *

jeho tvrze proměnils v trosky.

Každý, kdo šel kolem, ho oloupil, *

svým sousedům zůstal pro smích.

Povýšil jsi pravici jeho protivníků, *

rozveselils všechny jeho nepřátele.

Otupil jsi ostří jeho meče *

a nepomohl jsi mu v boji.

Nechals vyblednout jeho lesk *

a jeho trůn jsi povalil na zem.

Ukrátils dny jeho mladistvé svěžesti, *

zahrnul jsi ho hanbou.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodine, shlédni z nebe, pohleď na naše pohanění.

2. ant. Kristus je výhonek z Davidova kořene, zářivá jitřní hvězda.

V (47-53)

Jak dlouho, Hospodine? †

Chceš se stále skrývat? *

Bude tvůj hněv hořet jak oheň?

Uvaž, jak krátký mám život, *

jak pomíjivé stvořils všechny lidi!

Žije někdo, kdo by neuzřel smrti? *

Kdo by se zachránil z moci podsvětí?

Kde jsou, Pane, tvé bývalé milosti, *

které jsi přísahal Davidovi při své věrnosti?

Pamatuj, Pane, na potupu svých služebníků, *

nosím v klíně všechna nepřátelství národů,

jimiž tupí, Hospodine, tvoji nepřátelé, *

jimiž tupí jednání tvého pomazaného.

Požehnán buď Hospodin navěky! *

Staň se! Staň se!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Kristus je výhonek z Davidova kořene, zářivá jitřní hvězda.

3. ant. Naše léta jsou jako tráva, která vadne, jen ty, Bože, zůstáváš navěky.

Žalm 90 (89)
Věčný Bůh, útočiště každého člověka
U Boha je jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3,8)

Pane, tys nám býval útočištěm *

od pokolení do pokolení!

Dříve než se zrodily hory, než povstala země a svět, *

od věčnosti do věčnosti jsi ty, Bože!

Rozkazem vracíš člověka v prach *

a pravíš: „Vraťte se, smrtelníci!“

Neboť tisíc let je v tvých očích †

jako včerejší den, který minul, *

a jako noční hlídka.

Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, *

podobají se pučící trávě:

Zrána kvete a bují, *

večer je skosena a vadne.

Hyneme vskutku pro tvůj hněv, *

děsíme se pro tvé rozhořčení.

Položils před sebe naše viny, *

naše tajné hříchy jsou ve světle tvé tváře.

Neboť pominuly všechny naše dny v tvém hněvu, *

jako vzdech jsme dokončili svá léta.

Našich let bývá úhrnem sedmdesát, *

u toho, kdo je při síle, osmdesát.

Většina jich je lopota a trýzeň, *

neboť rychle pomíjejí, a my odlétáme.

Kdo uváží sílu tvého hněvu *

a kdo se bojí tvé nevole?

Nauč nás počítat naše dny, *

ať dojdeme k moudrosti srdce.

Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? *

Slituj se nad svými služebníky!

Nasyť nás brzy svou slitovností, *

ať jásáme a radujeme se po celý život!

Potěš nás za dny, kdy jsi nás soužil, *

za léta, kdy jsme zakoušeli zlé.

Nechť se ukáže tvým služebníkům tvoje dílo, *

tvá sláva jejich synům.

Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, †

dej zdar práci našich rukou, *

dej zdar práci našich rukou!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Naše léta jsou jako tráva, která vadne, jen ty, Bože, zůstáváš navěky.

U tebe, Hospodine, je pramen života,

v tvé záři vidíme světlo.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Kazatel

6,11 – 7,28

Nedělej se příliš moudrý

Čím více slov, tím více marnosti. Co však z toho člověk má? Kdo ví, co je dobré pro život člověka, pro těch pár dní jeho prchavého života, který prožívá jako stín? Kdo člověku oznámí, co bude po něm pod sluncem?

Lepší je dobré jméno než vonná mast,

den smrti než den narození.

Lépe je jít do domu smutku

než jít do domu hostiny,

protože v domě smutku končí každý člověk.

Ať to má na srdci každý, kdo žije.

Lepší je zármutek než smích,

neboť smutná tvář prospívá srdci.

Srdce moudrých je v domě smutku,

ale srdce hlupáků v domě radosti.

Lepší je slyšet důtku moudrého

než poslouchat zpěv bláznů.

Jako totiž praská trní pod hrncem,

tak se směje blázen.

Ale i to je marnost.

Nespravedlivý zisk dělá blázna z moudrého,

úplatek kazí srdce.

„Lepší je konec věci než její začátek,

lepší je mírnost než pýcha.“

Neukvap se v srdci k hněvu,

neboť hněv bydlí v klínu hlupáků.

Neříkej: „Jak to, že dřív bylo lépe než teď?“

– není to moudré, že se takhle ptáš.

Dobrá je moudrost s majetkem,

prospívá těm, kdo jsou na světě.

Jako chrání moudrost, tak chrání i peníze,

poznání však má přednost: moudrost dává život svému pánu.

Pohleď na Boží dílo:

Kdo může narovnat, co Bůh zkřivil?

V den štěstí buď dobré mysli,

v den neštěstí uvažuj:

obojí pochází od Boha,

aby člověk nenašel, co by na něm káral.

Ve svých prchavých dnech jsem viděl všechno:

Spravedlivého, jak umírá ve své spravedlnosti,

a zlosyna, jak dlouho žije ve své nepravosti.

Nebuď výstřední ve spravedlnosti,

nedělej se příliš moudrý,

proč by ses měl ničit?

Nehřeš nadmíru

a nebuď pošetilý,

proč bys měl předčasně umřít?

Je vhodné jednoho se držet

a druhé nepouštět z ruky,

neboť kdo se bojí Boha, s obojím má zdar.

Moudrost dává moudrému větší sílu,

než jí má deset vládců v městě.

Jistě není nikdo tak spravedlivý na zemi,

že by dělal jenom dobro a nikdy nehřešil.

Také si nevšímej žádných tlachů, které se mluví,

abys neslyšel svého služebníka, jak tě pomlouvá.

Sám dobře víš, že mnohokrát

i ty jsi pomlouval druhé.

Toto všechno jsem chtěl hledat s moudrostí, proto jsem si řekl: „Chtěl bych se stát moudrým!“ Ale moudrost je ode mě daleko. Daleko je, cokoli je – (je to) hluboké, přehluboké. Kdo to nalezne? Znovu jsem v mysli uvažoval, jak poznat, zkoumat a hledat moudrost i smysl věcí, a poznal jsem, že zlo je pošetilost a hloupost je bláznovství. A nalezl jsem, že trpčí než smrt je žena, která je plna osidel, její srdce je síť, její ruce jsou okovy. Kdo je milý Bohu, unikne jí, hříšník je však jí chycen. Hleď, to jsem našel – říká Kazatel – když jedno s druhým srovnám, abych našel smysl života. Ještě jsem hledal, ale nenalezl: Jednoho muže z tisíce jsem našel, ale ženu ani jednu jsem nenašel.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Př 20,9; Kaz 7,20; 1 Jan 1,8.9

Kdo může říci: Mám čisté svědomí, očistil jsem se od svého hříchu? * Jistě není nikdo tak spravedlivý na zemi, že by dělal jenom dobro a nikdy nehřešil.

Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe; když však uznáme, že se dopouštíme hříchů, Bůh nám hříchy odpustí, protože věrně plní, co slíbil. * Jistě není nikdo tak spravedlivý na zemi, že by dělal jenom dobro a nikdy nehřešil.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Pokyny“ od svatého Kolumbána, opata

(Instr. 1 de Fide, 3-5: Opera, Dublin, 1957, pp. 62-66)

Nezměrná hlubokost Boží

Bůh je všude, naprosto nezměrný, a všude je nám velmi blízko, jak sám o sobě řekl: Já jsem Bůh, který je blízko, a ne daleko. Nehledáme tedy Boha, který přebývá někde daleko od nás, ale toho, kterého máme uvnitř v sobě, jestliže si to ovšem zasloužíme. Sídlí v nás jako duše v těle, ale jen když jsme zdravými údy jeho těla, když jsme mrtví pro hříchy. Tehdy v nás skutečně přebývá ten, který řekl: Budu v nich přebývat a budu kráčet uprostřed nich. Jsme-li hodni, aby v nás byl Bůh, pak z něho opravdu máme život jako jeho živé údy. V něm totiž, jak říká apoštol, žijeme, hýbáme se a jsme.

Kdopak může proniknout tajemství Nejvyššího, jehož bytí je nevypověditelné a nepochopitelné? Kdo může prozkoumat Boží hlubiny? Kdo se může pochlubit, že zná nekonečného Boha, který všechno naplňuje a všechno obklopuje, všechno proniká a všechno převyšuje, všechno obsahuje a všemu se vymyká? Boha nikdo nikdy neviděl, jaký je. Ať si proto nikdo netroufá pátrat po tom, co je Božím tajemstvím, to znamená: co Bůh byl, jak byl a kdo byl. To jsou věci nevyslovitelné, nevyzpytatelné a neproniknutelné. Jen prostě, ale pevně věř, že Bůh je a bude takový, jaký byl, protože Bůh je nezměnitelný.

Kdo je tedy Bůh? Otec, Syn a Duch Svatý, jediný Bůh. A víc o Bohu nebádej, protože ti, kdo chtějí poznat jeho nezměrné hlubiny, musejí nejprve uvažovat o povaze věcí. Poznání Trojice lze právem přirovnat k mořské hlubině, jak o tom hovoří Mudrc: Ó nezměrná hlubokosti, kdo tě pozná? Neboť stejně jako se vymyká lidskému vidění hlubokost moře, nemůže žádné lidské poznání uchopit neproniknutelné božství Trojice. A proto říkám, že jestliže by snad někdo toužil znát to, čemu má věřit, ať si nemyslí, že to pozná mnohem lépe, když o tom bude mluvit, než když tomu bude prostě věřit. Hledaná božská moudrost se totiž ještě víc vzdálí, než byla.

Hledej proto nejvyšší vědění ne ve slovní disputaci, ale v dokonalém dobrém životě, ne jazykem, ale vírou, která vychází z prostého srdce a nezakládá se na dohadech učené bezbožnosti. Jestliže bys totiž nevýslovného Boha hledal v nějakých rozkladech, vzdálí se od tebe více, než byl. Budeš-li však hledat ve víře, bude jeho Moudrost tam, kde bydlí, v branách, kde přebývá, alespoň zčásti bude k spatření. Takže Bůh je opravdu nějakým způsobem dosažitelný, a to když v něho, přesto že je neviditelný a nepochopitelný, věříme. Je totiž třeba věřit v Boha takového, jaký je, to jest neviditelného, i když ho zčásti lze vidět čistým srdcem.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Žl 36 (35),6-7; srov. Řím 11,33

Hospodine, tvé milosrdenství sahá až do nebes, tvoje věrnost až k oblakům. * Tvá spravedlnost je jak Boží hory, tvé rozsudky jsou jak mořská hlubina.

Ó, jak bezedná je tvá štědrost, moudrost i poznání! Jak neproniknutelná jsou tvá rozhodnutí a neprobádatelné způsoby tvého jednání! * Tvá spravedlnost je jak Boží hory, tvé rozsudky jsou jak mořská hlubina.

MODLITBA

Modleme se.

Dej nám, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždycky poznávali, co se ti líbí, a slovy i skutky věrně plnili tvou vůli. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky