10. leden 2025

Pátek, doba vánoční, 2. týden
2. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Přešťastní králové,

mudrci pohanští,

kteří uchopili

nestihlé tajemství

narození Krista,

do Jeruzaléma

dostali se města.

V světle hvězdy jdouce

skutečně shledali,

jak v Jeruzalémě

Písma vykládali:

Mesiáše našli,

dary jemu dali,

na kolena padli.

Jasný příklad hvězda

tato ukazuje,

věřícím, bloudícím,

všem život zjevuje,

kudy mají jíti,

chtějí-li Ježíše

pravdivě najíti.

Všeobecná církev

světem putující,

v Jeruzalém věčný

k Bohu směřující,

je věrných jednota,

Bohem shromážděná

ze všech čtyř stran světa.

Věříme v to cele,

že v budoucí slávě,

ne již okem víry,

ale v samém sobě,

budem ho viděti,

věčným nasycením

budem se těšiti.

Amen, aleluja,

Bože, rač to dáti,

tvá církev by mohla

Krista zvěstovati,

jej následovati,

v den soudný dojíti

do věčné radosti.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 38 (37)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí
Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23,49)
I (2-5)

Hospodine, netrestej mě ve svém hněvu, *

nekárej mě ve svém rozhorlení.

Vždyť se do mě zaryly tvé šípy, *

dopadla na mě tvá ruka.

Pro tvůj hněv není na mém těle zdravého místa, *

pro můj hřích není ve mně jediná kost celá.

Vin se mi nakupilo až nad hlavu, *

tíží mě jako přetěžké břímě.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.

2. ant. Pane, ty víš o každé mé touze.

II (6-13)

Rány mi hnisají a páchnou, *

že jsem jednal pošetile.

Shrbený, nadmíru sklíčený *

den co den smutně se vláčím.

Vždyť má bedra jsou celá zanícená, *

zdravého místa není v mém těle.

Jsem malátný a zcela zkrušený, *

křičím proto, že mé srdce sténá.

Pane, ty víš o každé mé touze, *

mé vzdychání ti není skryté.

Srdce mi buší, opustila mě síla, *

i světlo mi hasne v očích.

Moji přátelé a druhové se vyhýbají mému neštěstí, *

i moji příbuzní se mě straní.

Strojí mi léčky ti, kdo pasou po mém životě, †

kdo usilují o mé neštěstí, hrozí mi zkázou *

a stále jen úklady vymýšlejí.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pane, ty víš o každé mé touze.

3. ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso.

III (14-23)

Já však jsem jako hluchý, neslyším, *

jsem jako němý, který neotvírá ústa.

Jsem jako člověk, který neslyší, *

jehož ústa nemají odpovědi.

Vždyť v tebe, Hospodine, doufám, *

ty vyslyšíš, Pane, můj Bože!

Říkávám si totiž, jen ať se nade mnou neradují, *

ať se nade mnou nevypínají, když zakopnu v chůzi.

Mám ovšem k pádu velmi blízko, *

před sebou mám stále svou bolest.

Ano, vyznávám svou vinu, *

pro svůj hřích jsem sklíčen.

Ti, kdo bez příčiny proti mně brojí, jsou silní, *

mnoho je těch, kdo mě neprávem nenávidí,

kdo zlem splácejí za dobro, *

stíhají mě, že se o dobro snažím.

Neopouštěj mě, Hospodine, *

Bože můj, nevzdaluj se ode mě!

Pospěš mi na pomoc, *

Pane, má spáso!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso.

Syn Boží přišel mezi nás

a naučil nás poznávat pravého Boha.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

63,19b – 64,11

Prosebné volání po Božím příchodu

Kéž bys protrhl nebe a sestoupil!

Před tvou tváří by se rozplynuly hory.

Jako oheň zapaluje chrastí,

jako oheň přivádí do varu vodu,

tak dej poznat své jméno svým nepřátelům,

ať se před tebou třesou národy,

když budeš působit divy,

které jsme nečekali.

Sestoupil jsi a před tvou tváří se rozplynuly hory

Od věků (nikdo) neslyšel,

k sluchu (nikomu) neproniklo,

oko nespatřilo, že by bůh, mimo tebe,

(tak) jednal s těmi, kdo v něho doufají.

Jdeš vstříc tomu, kdo s radostí jedná spravedlivě,

těm, kdo na tvých cestách pamatují na tebe.

Hle, ty ses rozhněval, protože jsme zhřešili,

byli jsme v hříších stále. Budeme zachráněni?

Byli jsme všichni jak poskvrnění,

jak špinavý šat byl každý náš dobrý skutek.

Zvadli jsme všichni jak listí,

nepravosti nás unášely jak vítr.

Nikdo nevzýval tvé jméno,

nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul,

neboť jsi před námi skryl svoji tvář,

nepravosti jsi nás vydal napospas.

A přece, Hospodine, ty jsi náš otec!

My hlína jsme – ty jsi nás hnětl,

dílo tvé ruky jsme všichni!

Hospodine, nehněvej se příliš,

nevzpomínej stále na nepravost,

pohlédni přece: všichni jsme tvůj lid!

Tvá svatá města se stala pouští,

Sión je opuštěn,

Jeruzalém zpustošen.

Náš dům, svatý a slavný,

kde tě chválili naši otcové,

stal se potravou ohně

a všechno nám milé se změnilo v trosky.

Hospodine, můžeš si toho nevšímat,

mlčet a tak nás ponížit?

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Iz 56,1; srov. Mich 4,9; Iz 43,3

Jeruzaléme, brzy přijde tvá spása; proč hyneš zármutkem? Nemáš utěšitele, že se svíjíš bolestí? * Já tě zachráním a vysvobodím, přestaň se bát.

Vždyť já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Svatý Izraele; tvůj vykupitel. * Já tě zachráním a vysvobodím, přestaň se bát.

DRUHÉ ČTENÍ

Z komentáře svatého Cyrila Alexandrijského, biskupa, k Janovu evangeliu

(Lib. 5, cap. 2: PG 73,751-754)

Duch Svatý seslán na všechny lidi

Tvůrce všehomíra pojal zajisté ten nejlepší úmysl, když se rozhodl sjednotit všechno v Kristu; chtěl znovu vrátit přirozenost člověka do původního stavu. Proto vedle jiných věcí slibuje, že ji znovu obdaří Duchem Svatým. Jinak totiž nebylo možné dospět k trvalému stavu dobra.

A tak vymezuje čas, kdy na nás sestoupí Duch Svatý, totiž čas Kristova příchodu, a slibuje to slovy: V oněch dnech, rozumí se ve dnech našeho Spasitele, vyleji svého Ducha na všechny lidi.

Když čas velkomyslné štědrosti přivedl Jednorozeného v těle na zem, to znamená (jako) člověka v souladu s Písmem svatým narozeného ze ženy, Bůh Otec znovu dal svého Ducha; první přijal Ducha Kristus jako prvotina obnovené přirozenosti. To přece dosvědčuje Jan, když říká: Viděl jsem, jak Duch sestoupil z nebe a zůstal na něm.

O Kristu ovšem říkáme, že přijal Ducha jakožto člověk a jak náleželo člověku Ducha přijmout. Vždyť přestože je Synem Boha otce, zrozeným z jeho podstaty, a to už před tím, než přijal lidskou přirozenost, spíše vlastně přede všemi věky, přece poté, co se stal člověkem, nebylo mu zatěžko slyšet, jak k němu Bůh Otec promlouvá: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.

O Kristu, jenž je Bohem z něho zrozeným před věky, tvrdí, že byl zrozen onoho dne, aby v něm nás přijal za syny; neboť v Kristu jako člověku byla celá lidská přirozenost. Stejně tak se praví o Otci, jemuž patří Duch jako vlastní, že znovu dal svého Ducha Synovi, abychom v něm získali Ducha my. Právě z té příčiny se ujal Abrahámových potomků, jak bylo napsáno, a ve všem se připodobnil svým bratřím.

Jednorozený tedy nepřijímá Ducha Svatého pro sebe; jak jsme již řekli, Duch je přece jeho a je dáván v něm a skrze něho. Stal se však člověkem a vzal na sebe celou přirozenost, aby ji celou napravil tím, že ji uvede do původního stavu. Je tedy možno vidět, postupujeme-li rozumovou úvahou a dáváme-li se ujistit slovy Písma svatého, že Kristus nepřijal Ducha pro sebe, ale spíše v sobě pro nás. Vždyť k nám veškeré dobro přichází jeho prostřednictvím.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Ez 37,27-28; 36,27; Žid 8,8

Já budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. Tak poznají národy, že já jsem Hospodin, který posvěcuje Izraele. * Vložím do vás nového Ducha.

S Izraelovým domem a s Judovým domem uzavřu smlouvu novou. * Vložím do vás nového Ducha.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys poslal světu svého Syna, abychom nežili ve tmě; dej, ať v našem nitru svítí světlo, které zazářilo našim otcům, a uveď všechny národy na cestu pokoje. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky