Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Věčný Syn jednorozený,
Bůh pravý, nestvořený,
přišel na svět z výsosti,
všem věřícím k radosti,
v moci jsa rovný Otci,
ukázal se nám v bezmoci,
když se k nám přiblížil,
velmi se ponížil.
Zvolil sobě chudou Matku
a jsa Bůh bez počátku,
Mesiáš přežádoucí,
Kristus, Král všemohoucí,
přišel na svět bez viny,
by Adama s jeho syny
od hříchů očistil,
věčné smrti zprostil.
Slovo tělem učiněno,
božství s lidstvím spojeno,
mimo běh přirozený
zrodil se člověk z Panny.
A ten ďábla přemohl
a lidu z hříchu pomohl,
jenž z toho vězení
čekal vyproštění.
Neb pro vinu Adamovu,
hřích těžký proti Bohu,
došel člověk vězení,
věčného zatracení.
Sám Bůh plný milosti,
pravdy a spravedlnosti
v těle se ukázal,
aby všem pomáhal.
Izaiáš předpověděl:
Bude zván Emanuel,
Bůh chtěl s námi bydliti,
všech hříchů nás zprostiti.
Pro nás v poníženosti
snášel i těžké bolesti
hned od narození,
až do usmrcení.
On tímto smrt věčnou shladil,
mír a pokoj navrátil.
Radostně dnes zpívejme,
sobě připomínejme
pro nás narozeného,
Krista, Spasitele svého,
v chudobě přišlého
a poníženého.
ŽALMY
1. ant. Zpívejte Hospodinu, pamatujte na divy, které učinil.
Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno, *
hlásejte mezi národy jeho díla.
Zpívejte mu, hrejte mu, *
vypravujte o všech jeho divech!
honoste se jeho svatým jménem, *
ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina!
Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, *
stále hledejte jeho tvář!
Pamatujte na divy, které učinil, *
na jeho zázraky a rozsudky jeho úst,
potomstvo Abraháma, jeho služebníka, *
synové Jakuba, jeho vyvoleného!
Hospodin sám je náš Bůh, *
po celé zemi platí jeho rozhodnutí.
Pamatuje věčně na svoji smlouvu, *
na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení,
na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem, *
na svou přísahu Izákovi.
Jako závazek to stanovil Jakubovi, *
Izraelovi jako věčnou smlouvu.
Řekl: „Tobě dám kananejskou zemi *
v dědičný úděl.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Zpívejte Hospodinu, pamatujte na divy, které učinil.
2. ant. Když byl spravedlivý prodán, Hospodin ho neopustil, a chránil ho před hříšníky.
I když jich bylo počtem málo, *
nemnoho, a byli v zemi přistěhovalci,
putovali od národa k národu, *
z jednoho království k jinému kmeni,
nedopustil, aby je kdo utlačoval *
a kvůli nim trestal krále:
„Nedotýkejte se mých pomazaných, *
neubližujte mým prorokům!“
Přivolal na zemi hlad, *
zbavil je chleba.
Poslal před nimi muže, *
Josef byl prodán za otroka.
Sevřeli pouty jeho nohy, *
do želez jeho hrdlo,
dokud se nesplnil jeho výrok, *
Hospodinovo slovo jej ověřilo.
Král poslal, a osvobodil ho, *
vládce národů ho propustil.
Ustanovil ho pánem svého domu *
a vládcem veškerého svého majetku,
aby vychovával knížata, jak uzná za vhodné, *
a jeho rádce učil moudrosti.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Když byl spravedlivý prodán, Hospodin ho neopustil, a chránil ho před hříšníky.
3. ant. Hospodin pamatoval na své svaté slovo, a vysvobodil svůj lid.
Tehdy přišel Izrael do Egypta *
a Jakub se stal hostem v Chámově zemi.
Nadmíru pak rozmnožil svůj národ *
a dal mu větší sílu než jeho protivníkům.
Zvrátil jim srdce, že nenáviděli jeho národ, *
že lstivě jednali s jeho služebníky.
Tehdy poslal Mojžíše, svého služebníka, *
Áróna, jehož si vyvolil.
Dělali mezi nimi jeho divy *
a zázraky v Chámově zemi.
Seslal temnoty, a nastala tma, *
ale oni odpírali jeho slovům.
Proměnil v krev jejich vody *
a zahubil jim ryby.
Jejich země se hemžila žabami, *
vnikly i do komnat jejich králů.
Rozkázal, a přiletěla hejna much, *
komáři byli v celém jejich kraji.
Místo deště dal jim krupobití, *
plameny ohně v jejich zemi.
Potloukl jim révu i fíky, *
polámal stromy na jejich území.
Rozkázal, a přiletěly kobylky *
a sarančat nespočetné spousty.
Zhltaly všechnu zeleň v jejich zemi, *
zhltaly jim plodiny obilí.
Pobil všechny prvorozené v jejich zemi, *
prvotiny veškeré jejich mužné síly.
Potom své vyvedl se stříbrem a zlatem, *
nebylo nemocných v jejich kmenech.
Egypťané se radovali, že odcházejí, *
neboť hrůza z nich padla na ně.
Rozestřel oblak, aby je chránil, *
oheň, aby svítil v noci.
Projevili žádost, i poslal jim křepelky *
a sytil je chlebem z nebe.
Rozrazil skálu, a vytryskla voda, *
valila se pouští jak řeka.
Neboť pamatoval na své svaté slovo, *
které dal Abrahámovi, svému služebníku.
V radosti vyvedl svůj národ, *
s jásotem své vyvolené.
Dal jim pohanské země, *
zmocnili se majetku národů,
aby zachovávali jeho zákony *
a dbali jeho nařízení.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodin pamatoval na své svaté slovo, a vysvobodil svůj lid.
V něm byl život
a ten život byl světlem lidí.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům
3,17 – 4,1
Život v křesťanské rodině
Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko (dělejte) ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.
Ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. Muži, mějte svou ženu rádi a nechovejte se k ní mrzoutsky. Děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. Otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu. Otroci, poslouchejte ve všem svoje pozemské pány. Ne abyste sloužili jenom naoko, a tak se chtěli dělat pěknými v lidských očích, ale s upřímným srdcem, z bázně před Pánem. Cokoli děláte, dělejte z duše jako pro Pána, a ne pro lidi. Víte, že od Pána obdržíte za odměnu dědictví – (život věčný). Služte Kristu Pánu! Kdo totiž spáchal křivdu, sklidí to, čím ukřivdil; (u Boha) není stranictví.
Vy páni, dávejte otrokům, co se sluší a patří. Víte přece, že i vy máte Pána v nebi.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Kol 3,17
Cokoli mluvíte nebo konáte, * všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše.
Skrze něho děkujte Bohu Otci. * Všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Pět set kapitol“ od svatého Maxima Vyznavače, opata
(Centuria 1,8-13: PG 90,1182-1186)
Tajemství stále nové
Jen jednou se z milostivé dobroty Boží a jeho lásky k lidem narodilo Boží Slovo tělesně; neustále se však touží narodit duchovně v těch, kdo chtějí. Stává se dítětem, to jest přizpůsobuje se našim schopnostem, a zjevuje se nám podle toho, do jaké míry jsme s to je přijmout. Ne že by chtělo z nějaké nepřízně nebo nelásky skrývat svoji nezměrnou velikost, ale jako by měřilo a vážilo schopnost těch, kteří touží je spatřit. Pro velikou vznešenost tohoto tajemství zůstává však přesto pro všechny neproniknutelné.
Proto svatý apoštol při úvaze o síle tajemství moudře říká: Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i navěky. On věděl, že toto tajemství je stále nové a nikdy nezestárne tím, že by je rozum pochopil.
Rodí se Kristus Bůh, přijímá tělo obdařené rozumnou duší, a tak se stává člověkem. On, který dal věcem vzniknout z ničeho. Na východě zazáří hvězda viditelná i ve dne a vede mudrce na místo, kde se Slovo stalo tělem. Tak Slovo ukazuje, že to, co je obsaženo v Zákoně a Prorocích, tajemně převyšuje smyslové poznání a přivádí pohany k největšímu světlu poznání.
Slova Zákona a Proroků totiž, jsou-li zbožně chápána, jako hvězda s jistotou přivádějí k poznání vtěleného Slova ty, kdo jsou z Boží vůle povoláni mocí milosti.
Proto se Bůh stává dokonalým člověkem, aniž mění něco na přirozenosti, jen s jedinou výjimkou hříchu (který ostatně k přirozenosti člověka nepatřil), aby nabídkou těla jako návnady roznítil nenasytného draka, který už rozevírá tlamu, aby tělo pohltil. Tomu se ovšem mělo stát jedem, neboť božská moc v něm ukrytá znamená pro draka naprostou záhubu; na druhé straně lidské přirozenosti se mělo totéž tělo stát lékem, neboť táž božská moc jí navrací původní milost.
Proto jako onen drak, když vychrlil jed své zloby na strom poznání, zničil přirozenost člověka, jenž ze stromu ochutnal, tak byl sám, když pojal úmysl pozřít tělo Páně, božskou mocí v něm ukrytou uvržen do záhuby.
Velké tajemství Božího vtělení zůstává stále tajemstvím. Vždyť jakým způsobem je Slovo svou osobou bytostně přítomno v těle, když přece toutéž osobou celé bytostně přebývá u Otce? Jak je možné, že totéž Slovo je celé svou přirozeností Bohem, a zároveň se i podle přirozenosti stalo celé člověkem? Přitom se naprosto nijak nezříká žádné z obou přirozeností: ani božské, podle níž je Bohem, ani naší, podle níž se stalo člověkem.
Tato tajemství chápe pouze víra. Ona je základnou pro ty skutečnosti, jež přesahují schopnosti a možnosti rozumu.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Jan 1,14.1
Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi: * Viděli jsme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh: * Viděli jsme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, tys poslal k naší spáse svého Syna a skrze něj nám nově zazářilo tvé světlo; dej, ať nám toto světlo stále svítí a vnitřně nás obnovuje. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2024 J. Vidéky