19. srpen 2025

Sv. Jana Eudese, kněze
nezávazná památka

Narodil se 14. XI. 1601 v normandské vesnici Ri (poblíž Argentanu ve Francii). Vstoupil k oratoriánům (1623), stal se knězem (1625) a od roku 1632 působil jako misionář venkovského lidu. Poznal, že bez dobře připravených kněží nelze uskutečnit náboženskou obnovu. Založil proto kongregaci eudistů (1643), jejíž členové se věnovali především vedení seminářů a lidovým misiím. Na pomoc zbloudilým dívkám založil kongregaci sester křesťanské lásky, známých dnes jako sestry od Dobrého Pastýře. Byl horlivým šiřitelem úcty k Srdci Ježíšovu a k Srdci Panny Marie. Zemřel 19. VIII. 1680 v Caen a v roce 1925 byl prohlášen za svatého.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Veliká je milost dána

věřícím od Krista Pána,

by se z ní těšili

a s vírou dobře činili;

za tu milost jej milujme,

věrně následujme.

On nám dá nebeské zboží,

neboť jsme synové Boží;

učme se od něho,

berme svatý příklad z něho,

tak jako on nás miloval

a nám přikazoval.

A všem, kteří jeho jménem

slouží jeho svatým slovem,

proň vše opouštějíc,

těm slíbeno zde stokrát víc;

ty on zvláště opatruje,

láskou zahrnuje.

V nebi chce jim více dáti,

věčnou ctí korunovati,

tam budou jasnější,

nad všechny hvězdy skvělejší,

budou míti slávu z něho

ti poslové jeho.

Vizme spolu, všichni věrní,

že práce nadarmo není

pro Krista milého

zde v následování jeho.

Prosme, ať nás k ní vzbuzuje

a v ní posiluje.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé ať pronikne k tobě. 

Žalm 102 (101)
Vyhnancova přání a prosby
(Bůh) nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1,4)
I (2-12)

Hospodine, slyš modlitbu mou *

a volání mé ať pronikne k tobě!

 Neskrývej tvář svou přede mnou *

v den, kdy je mi úzko.

Nakloň ke mně svůj sluch: *

když volám, rychle mě vyslyš!

Neboť mé dny jako dým se rozplývají *

a mé kosti planou žárem.

Mé srdce usychá spálené jako tráva, *

zapomínám jíst svůj chléb.

Od samého nářku *

jsem jen kost a kůže.

Podobám se pelikánu na poušti, *

jsem jako sova v zříceninách.

Nemohu spát a sténám *

jak opuštěné ptáče na střeše.

Stále mě tupí moji nepřátelé, *

proti mně zuří a proklínají mým jménem.

Vždyť popel jím jako chléb *

a nápoj mísím s pláčem

pro tvůj hněv a tvé rozhorlení, *

neboť jsi mě pozvedl, ale pak odhodil.

Mé dny jsou jak dloužící se stín *

a já vadnu jako tráva.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé ať pronikne k tobě.

2. ant. Skloň se, Hospodine, k modlitbě opuštěných.

II (13-23)

Ty však, Hospodine, trváš na věky *

a tvé jméno po všechna pokolení.

Povstaň a smiluj se nad Siónem, *

neboť je čas, aby ses nad ním slitoval, ano, přišel ten čas.

Vždyť tvoji služebníci milují jeho kameny, *

litují jeho rozvalin:

Pohané budou ctít jméno tvé, Hospodine, *

a všichni králové země tvou slávu,

až Hospodin znovu zbuduje Sión, *

až se objeví ve své slávě.

Skloní se k modlitbě opuštěných *

a nepohrdne jejich prosbou.

Kéž je to zapsáno pro příští pokolení, *

aby budoucí národ chválil Hospodina.

Neboť Hospodin shlédl ze své vznešené svatyně, *

popatřil z nebe na zem,

aby slyšel nářek zajatců, *

aby vysvobodil odsouzené k smrti,

aby hlásali na Siónu Hospodinovo jméno *

a jeho chválu v Jeruzalémě,

když se spolu sejdou národy *

a království, aby sloužily Hospodinu.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Skloň se, Hospodine, k modlitbě opuštěných.

3. ant. Hospodine, tys položil základ zemi a nebesa jsou dílo tvých rukou.

III (24-29)

Vyčerpal na cestě mou sílu, *

ukrátil mé dny.

Říkám: Můj Bože, neber mě uprostřed mých dnů, *

po všechna pokolení trvají tvá léta.

Na začátku jsi položil základ zemi *

a nebesa jsou dílo tvých rukou.

Ona pominou, ty však zůstáváš, *

to vše zetlí jak oděv,

jako šat je vyměňuješ, a mění se. *

Ty však jsi týž a bez konce jsou tvá léta.

Synové tvých služebníků budou bydlet v bezpečí *

a jejich potomstvo potrvá před tebou.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodine, tys položil základ zemi a nebesa jsou dílo tvých rukou.

Slyš, můj lide, má naučení,

naslouchej slovům mých úst!

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

7,1-17

Hrozba války – znamení Emanuele

Za dnů Achaza, syna Jotama, který byl synem Uzijáha, judského krále, vytáhl Resin, král aramejský, a Pekach, syn Remaljáhův, král izraelský, proti Jeruzalému do boje, ale nemohli ho dobýt.

Davidův dům dostal zprávu: Aramejci táboří v Efraimsku. Tu se zachvělo (královo) srdce i srdce jeho lidu, jako se chvějí stromy v lese větrem. Hospodin řekl Izaiášovi: „Jdi naproti Achazovi, ty a tvůj syn Šearjašub, na konec vodovodu horního rybníka na cestu u valchářova pole a řekneš mu:

Hleď zůstat klidný a neboj se, neklesej na mysli před těmito dvěma kousky čadících oharků, před Resinem, zuřícím hněvem, a Aramejci a před synem Remaljáhovým, poněvadž se proti tobě spikli Aramejci s Efraimity a synem Remaljáhovým a řekli: ‚Potáhneme na Judsko, naženeme mu hrůzu, obsadíme ho a uděláme tam králem syna Tabealova.‘“

Tak praví Pán, Hospodin:

„Nezdaří se to, nestane se to!

Hlavou Aramejska je Damašek

a hlavou Damašku je Resin

(ještě šedesát pět let,

a přestane Efraim být národem).

Hlavou Efraimska je Samaří

a hlavou Samaří je Remaljáhův syn.

Jestliže neuvěříte,

neobstojíte.“

Znovu mluvil Hospodin k Achazovi: „Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí, či nahoře na výšinách!“ Achaz však řekl: „Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina.“ Tu pravil (Izaiáš): „Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel (to je ‚Bůh s námi‘). Bude jíst smetanu a med, aby uměl zavrhovat zlo a volit dobro. Neboť dříve než bude chlapec umět zavrhovat zlo a volit dobro, bude opuštěna země, jejíchž dvou králů se hrozíš. Hospodin přivede na tebe, na tvůj lid a na dům tvého otce dny, jaké nebyly od té doby, kdy odpadl Efraim od Judy: (přivede asyrského krále).“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Iz 7,14; 8,10; Lk 1,30.31

Hle, panna počne a porodí syna * a bude nazván Emanuel, to je Bůh s námi.

Neboj se, Maria. Počneš a porodíš syna * a bude nazván Emanuel, to je Bůh s námi.

DRUHÉ ČTENÍ

Z pojednání „O podivuhodném Srdci Ježíšově“ od svatého Jana Eudese

(Lib. 1,5: Opera omnia 6,107.113-115)

Pramen spásy a pravého života

Prosím tě, uvažuj o tom, že náš Pán Ježíš Kristus je tvoje pravá hlava a ty jsi jeden z jeho údů. On je pro tebe tím, čím je hlava pro údy. Všechno, co je jeho, je tvoje: jeho duch, srdce, tělo, duše i všechny schopnosti a síly. Máš jich všech užívat, jako by byly tvé vlastní, a tak ho svou službou chválit, milovat a oslavovat. A ty zase jsi pro něho tím, čím je úd pro hlavu. Proto si vroucně přeje užívat všech tvých schopností a sil, jako by byly jeho, ke službě Otci a k jeho oslavě.

Ale on je nejenom tvůj, on chce být také v tobě, chce v tobě žít a vládnout, jako žije a vládne hlava ve svých údech. Chce, aby všechno, co je v něm, žilo a vládlo v tobě: jeho duch v tvém duchu, jeho srdce v tvém srdci, všechny síly jeho duše v tvých duševních schopnostech a silách, a tak aby se na tobě naplnila slova: Oslavujte Boha svým tělem a aby Ježíšův život byl patrný na vás. A ty zase nejenom patříš Božímu Synu, ale máš být v něm, jako jsou údy přidruženy k hlavě. Všechno, co je v tobě, má být zapojeno do něho, od něho máš přijímat svůj život a dát se řídit. Nebudeš mít žádný pravý život, leč v něm, neboť on je jediný zdroj pravého života; mimo něj najdeš pouze smrt a zánik. On ať je jediným východiskem všech tvých hnutí, činů a životních úkonů. Z něho a pro něho máš žít, abys naplnil slova: Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými.

A dokonce jsi s Ježíšem jedno, tak jako jsou údy jedno s hlavou. Proto máš mít s ním jednoho ducha, jednu duši, jeden život, jednu vůli, jedno cítění, jedno srdce. A on sám má být tvým duchem, srdcem, láskou, životem, tvým vším.

Tyto veliké věci mají u křesťana původ ve křtu, rostou a upevňují se biřmováním a správným užíváním ostatních milostí, které mu uděluje Bůh, a nejvíce dorůstají k dokonalosti nejsvětější eucharistií.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Řím 14,7-9

Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. * Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.

Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými. * Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty sis vyvolil svatého kněze Jana, aby hlásal nevystižitelné Kristovo bohatství; vyslyš naše prosby a dej, ať tě i my stále více poznáváme a ve světle evangelia jdeme cestou, která vede k tobě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky