20. srpen 2025

Sv. Bernarda, opata a učitele církve
památka

Narodil se roku 1090 ve Fontaines-lés-Dijon ve Francii. V roce 1111 opustil rodné šlechtické sídlo a spolu se svými čtyřmi bratry vstoupil do cisterciáckého kláštera v Citeaux. Z pověření opata zbudoval nový klášter v Clairvaux (1115) a stal se tam opatem. Miloval klášterní samotu, ale pro dobro církve ji nejednou neváhal opustit a zasáhnout do veřejného dění. Vystoupil proti vzdoropapeži Anakletovi II. (1130) a proti tehdejším bludařům Petru Abelardovi (1140) a Arnoldovi z Brescie (1144). Když se stal papežem jeho žák Evžen III. (1145), napsal pro něj pětisvazkové dílo o povinnostech papeže a zásadách hlubokého duchovního života. Z papežova pověření vybízel k druhé křížové výpravě (1147-48) na odražení tureckých vojsk a dožil se bolestného zklamání, když tato výprava pro nesvornost a hrabivost křižáků a různé zákulisní pletichy jejich vůdců skončila tragickým nezdarem. Zanechal mnoho spisů o duchovním životě a vynikal velikou úctou k Panně Marii. Jeho kázání o Písni písní patří ke skvostům křesťanské mystické literatury. Zemřel 20. VIII. 1153 v Clairvaux. V roce 1174 byl prohlášen za svatého a roku 1830 za učitele církve.

Nešpory

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

HYMNUS

Buďte od nás pochváleni,

Boží bojovníci,

již na zemi oslavení

Krista služebníci,

svatí učitelové,

slavní vítězové.

Chvála vám v církvi Kristově

hvězdy naše skvoucí,

vám, ó svatí biskupové

láskou Boží vroucí,

svatí kněží, jáhnové,

duchovní správcové.

Vy jste čistě rozsívali

símě Písem svatých,

koukol jste vypleňovali

kacířství, bludů zlých,

vy jste církve podpory,

postrach ďábla vzpoury.

Vy jste před světem vyznali

Krista mučeného,

všem jste cestu ukázali

života věčného.

Mnohým vaše učení

pomohlo k spasení.

Račte, ó svatí otcové,

na nás vzpomínati,

ó věrní Boží sluhové,

račte pomáhati,

ať nás svět nepodvede,

věčně nezavede.

ŽALMY

1. ant. Podivuhodná je pro mě tvá znalost, Hospodine.

Žalm 139 (138), 1-18.23-24
Boží vševědoucnost
Kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem? (Řím 11,34)
I (1-12)

Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, *

ty víš, když sedám i když vstávám.

Poznáváš mé myšlenky již zdálky; †

ať jdu nebo ležím, ty to určuješ, *

všímáš si všech mých cest.

Slovo ještě nemám na jazyku: *

hle, už je znáš, Hospodine, celé.

Obklopuješ mě zezadu i zpředu *

a kladeš na mě svou dlaň.

Podivuhodná je pro mě tvá znalost, *

vznešená a nepochopitelná.

Kam se mohu uchýlit před tvým duchem, *

kam až utéci před tvou tváří?

I kdybych vystoupil na nebe, ty jsi tam, *

i kdybych ulehl v podsvětí, i tady jsi!

I kdybych si připjal křídla jitřenky *

a spočinul na nejzazším moři,

i tam mě povede tvá ruka *

a uchopí mě tvá pravice.

I kdybych řekl: „Aspoň temnota mě skryje *

a noc mě obklopí místo světla“,

ani tma ti nebude tmavá, †

noc jako den se rozjasní, *

temno je pro tebe tak jako světlo.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Podivuhodná je pro mě tvá znalost, Hospodine.

2. ant. Hospodin zkoumá lidské srdce, aby odplatil každému podle jeho skutků.

II (13-18.23-24)

Tys přece stvořil mé ledví, *

utkal jsi mě v lůně mé matky.

Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně, *

úžasná jsou tvoje díla.

Dokonale znáš mou duši, *

má podstata ti nezůstala utajena,

když jsem byl tvořen v skrytu, *

spřádán v hlubinách země.

Tvé oči viděly mé skutky †

a v tvé knize jsou zapsány všechny; *

dny byly stanoveny dříve, než jediný z nich nastal.

Jak nedostupné jsou pro mě tvé úradky, Bože, *

jak nesmírné je jejich množství!

Kdybych je měl sečíst – je jich více než písku, *

dojdu-li na konec, pořád jsem u tebe.

Zkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce, *

zkoušej mě a poznej mé smýšlení!

Pohleď, zda jdu cestou špatnou, *

a veď mě cestou odvěkou!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodin zkoumá lidské srdce, aby odplatil každému podle jeho skutků.

3. ant. V něm bylo stvořeno všechno a všechno v něm trvá.

Kantikum
Kristus je dříve zrozený než celé tvorstvo a prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých

Srov. Kol 1,12-20

Radostně (děkujme) Bohu Otci, *

že (nás) uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle.

On nás totiž vytrhl z moci temnosti *

a převedl do království svého milovaného Syna.

V něm máme vykoupení *

a odpuštění hříchů.

On je (věrný) obraz neviditelného Boha, *

dříve zrozený než celé tvorstvo.

V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, *

(svět) viditelný i neviditelný:

ať jsou to (andělé) při trůnu, ať jsou to panstva, †

ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. *

Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho.

(Kristus) je dříve než všechno (ostatní) *

a všechno trvá v něm.

A on je hlava těla, *

to je církve:

on je počátek, †

prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. *

Tak má ve všem prvenství.

(Bůh totiž) rozhodl, *

aby se v něm usídlila veškerá plnost (dokonalosti),

a že skrze něho usmíří se sebou všecko (tvorstvo) †

jak na nebi, tak na zemi *

tím, že jeho krví (prolitou) na kříži zjedná pokoj.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. V něm bylo stvořeno všechno a všechno v něm trvá.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Jak 3,17-18

Moudrost shora je především čistá, dále pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká. Ti, kdo usilují o pokoj, rozsévají v pokoji (semeno, jehož) plodem je spravedlnost.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Uprostřed shromáždění otevřel mu Pán ústa, * naplnil ho duchem moudrosti a rozumu.

Uprostřed shromáždění otevřel mu Pán ústa, * naplnil ho duchem moudrosti a rozumu.

Oblékl mu roucho slávy,

naplnil ho duchem moudrosti a rozumu.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému.

Uprostřed shromáždění otevřel mu Pán ústa, * naplnil ho duchem moudrosti a rozumu.

KANTIKUM PANNY MARIE

Antifona ke kantiku Panny Marie: Svatý Bernard, velký ctitel Panny Marie, jasně září v církvi jako slavný učitel a bdělý pastýř svého lidu.

Můj duch jásá v Bohu

Lk 1,46-55

Velebí *

má duše Hospodina

a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, *

neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici.

Od této chvíle mě budou blahoslavit *

všechna pokolení,

že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. *

Jeho jméno je svaté.

A jeho milosrdenství (trvá) od pokolení do pokolení *

k těm, kdo se ho bojí.

Mocně zasáhl svým ramenem, *

rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně.

Mocné sesadil z trůnu *

a ponížené povýšil,

hladové nasytil dobrými věcmi *

a bohaté propustil s prázdnou.

Ujal se svého služebníka Izraele, *

pamatoval na své milosrdenství,

jak slíbil našim předkům, *

Abrahámovi a jeho potomkům navěky.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Svatý Bernard, velký ctitel Panny Marie, jasně září v církvi jako slavný učitel a bdělý pastýř svého lidu.

PROSBY

Svatí jsou pro nás příkladem a pomáhají nám, abychom opravdovým křesťanským životem směřovali k dokonalosti. Spolu s nimi prosme našeho nebeského Otce, neboť on jediný je dárce svatosti:

Otče, posvěť svůj lid.

Otče, ty jsi jediný pramen všeho dobra, ty chceš, abychom se nazývali tvými syny a skutečně jimi byli,

dej, ať se k tobě všichni křesťané hlásí jako k svému Otci.

Otče, posvěť svůj lid.

Ty nás posíláš, abychom ti vydávali svědectví životem podle tvé vůle,

provázej nás svou pomocí, abychom přinášeli trvalý užitek.

Otče, posvěť svůj lid.

Tys dal světu svého Syna, aby nás s tebou smířil,

chraň všechny, kdo v tebe věří, aby se od tebe nikdy neodloučili.

Otče, posvěť svůj lid.

Ty nás živíš Kristovým tělem,

dej, ať přijímáním tohoto pokrmu roste naše láska, abychom došli k nebeské hostině, kterou jsi připravil pro všechny, kdo tě milují.

Otče, posvěť svůj lid.

Odpusť všem hříšníkům jejich provinění,

a přijmi naše zemřelé do svého světla.

Otče, posvěť svůj lid.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

MODLITBA

Bože, tys dal svatému opatu Bernardovi milost, aby byl světlem v tvé církvi a horlil pro její obnovu; na jeho přímluvu naplň také nás podobnou horlivostí ducha, abychom žili jako děti světla. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Není-li přítomen kněz nebo jáhen anebo modlí-li se někdo sám, končí se slovy:

Dej nám, Bože, své požehnání,
chraň nás všeho zlého
a doveď nás do věčného života.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky