19. prosinec 2025

Pátek, doba adventní, 3. týden
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Vítej, Jezu Kriste,

z nebeské výsosti,

vítej z Panny čisté,

náš předrahý hosti.

Přišels k nám od Otce,

spasení původce,

z tebe se těšíme,

všichni radujeme,

Kriste, Králi náš.

Navštívils nás hříšné

zde v tomto vězení,

z lásky své přílišné,

nás všech k vyproštění.

S nebeským bohatstvím

přišels k nám chudičkým,

bys nás obdaroval,

sebe sama nám dal,

Kriste, Králi náš.

Ty jsi Král důstojný,

Syn Všemohoucího,

Pán a Bůh velebný,

nad nějž nic vyššího:

Sebe jsi ponížil,

pro nás hříšné zmařil,

učiněns podobný

nám, krom hříchu rovný

Kriste, Králi náš.

Ó, co tebou hnulo,

že ses tak ponížil,

co k tomu nutilo,

abys hříšným sloužil?

Než milost horlivá,

ta spravedlnost tvá,

chtěls ji vždy činiti,

naším bratrem býti,

Kriste, Králi náš.

ŽALMY

1. ant. Unaven jsem již voláním, oči mi zeslábly, když vyhlížím svého Boha.

Žalm 69 (68), 2-22.30-37
Úpěnlivá modlitba těžce zkoušeného
Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27,34)
I (2-13)

Zachraň mě, Bože, *

neboť vody mi sahají až k hrdlu.

Zapadl jsem do hlubokého bahna *

a nemám, oč bych se opřel nohou;

dostal jsem se do hluboké vody *

a proud mě zaplavuje

Unaven jsem již voláním, *

hrdlo mi ochraptělo;

oči mi zeslábly, *

když vyhlížím svého Boha.

Více než mám vlasů na hlavě, *

je těch, kteří mě bez důvodu nenávidí,

silnější než mé kosti jsou ti, kteří mě stíhají bez příčiny. *

Co jsem neuloupil, to mám vrátit?

Bože, ty znáš mou pošetilost, *

mé poklesky nejsou před tebou skryty.

Nechť nejsou kvůli mně zklamáni, kdo doufají v tebe, *

Pane, Hospodine zástupů,

nechť kvůli mně nejsou zbaveni naděje, kdo hledají tebe, *

Bože Izraele!

Vždyť pro tebe jsem snášel potupu, *

pohana pokryla mou tvář.

Svým bratrům stal jsem se cizincem, *

synům své matky neznámým.

Neboť mě stravuje horlivost pro tvůj dům, *

padají na mě urážky těch, kdo tě urážejí.

Postem jsem zkrušil svou duši, *

i to mi bylo na potupu.

Místo šatů jsem si oblékl žínici *

a byl jsem jim k smíchu.

Tlachají o mně ti, kteří sedí u brány, *

posměšně o mně zpívají opilci.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Unaven jsem již voláním, oči mi zeslábly, když vyhlížím svého Boha.

2. ant. Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.

II (14-22)

Já se však, Hospodine, obracím modlitbou k tobě *

v čas milosti, Bože!

Vyslyš mě ve své veliké lásce, *

věrně mi pomoz!

Vyprosť mě z bahna, abych neutonul, †

vysvoboď mě od těch, kteří mě nenávidí, *

vytáhni mě z hluboké vody!

Ať mě nezaplaví vodní příboj, †

ať mě nepohltí hlubina, *

ať propast nade mnou nezavře jícen!

Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, *

obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.

Neskrývej svou tvář před svým služebníkem; *

vždyť jsem v úzkostech, rychle mě vyslyš!

Přibliž se ke mně, vysvoboď mě, *

kvůli mým nepřátelům mě zachraň!

Ty znáš mou potupu, hanbu a zneuctění, *

před tebou jsou všichni moji protivníci.

Potupa zlomila mé srdce, a proto chřadnu, †

čekal jsem, že někdo bude mít soucit, ale nikdo tu nebyl, *

čekal jsem, kdo by mě potěšil, ale nikoho jsem nenašel.

Do pokrmu mi dali žluč *

a v žízni mě napojili octem.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.

3. ant. Hledejte Boha, a budete se radovat.

III (30-37)

Já jsem ubohý a plný bolesti, *

ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc.

Písní budu slavit Boží jméno, *

velebit je budu zpěvem chvály.

To bude Hospodinu milejší než obětovat býka, *

než obětovat dobytče s kopyty a rohy.

Uvědomte si to, ubožáci, a radujte se; *

pookřejte v srdci vy, kdo hledáte Boha!

Neboť Hospodin slyší chudáky, *

nepohrdá svými vězni.

Nechť ho chválí nebe a země, *

moře a vše, co se v nich hýbe.

Neboť Bůh pomůže Siónu †

a vystaví judská města: *

budou tam bydlit a obsadí je.

Zdědí je potomci jeho služebníků, *

budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hledejte Boha, a budete se radovat.

Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství

a dej nám svou spásu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

47,1.3b-15

Nářek nad Babylónem

Sestup, seď v prachu,

panno, babylónská dcero,

seď na zemi, zbavena trůnu,

chaldejská dcero,

neboť už tě nebudou nazývat

změkčilou a rozmařilou.

„Pomstím se, nikoho neušetřím“

praví náš vykupitel, jehož jméno je Hospodin zástupů,

Svatý Izraele.

Seď tiše a vejdi do tmy,

chaldejská dcero,

neboť už tě nebudou nazývat

vládkyní říší.

Rozhněval jsem se na svůj národ,

znesvětil jsem své dědictví,

vydal jsem ho do tvé moci.

Neměla jsi však s nimi soucit,

své jařmo jsi velmi ztížila starci.

Řekla jsi: „Navěky budu paní!“

Na to, (co přijde), jsi nedbala,

na svůj konec jsi nemyslela.

Nyní tedy slyš, ty bujná,

která trůníš v bezpečí

a říkáš si v srdci: „Já jsem, a mimo mne nikdo!

Nebudu sedět jako vdova, nepoznám bezdětnost!“

Obojí na tebe přijde

náhle, jednoho dne:

bezdětnost i vdovství

tě stihnou naráz,

třebas je tvých kouzel mnoho

a velmi hojná tvá proklínání.

Spoléhalas na svou špatnost

a řekla jsi: „Nikdo mě nevidí!“

Tvá moudrost a tvé vědění,

ty tě svedly;

v srdci sis řekla:

„Já jsem, a mimo mne nikdo!“

Přijde na tebe neštěstí,

které nedokážeš odvrátit.

Padne na tebe zkáza,

kterou nelze zažehnat.

Přijde na tebe nenadále

nečekaná zhouba.

Jen se drž svých zaklínání

a spousty svých kouzel,

s kterými ses lopotila od mladosti.

Možná, že to bude na prospěch,

možná, že to bude na postrach.

Jsi už unavená množstvím svých předpovědí.

Ať tedy vystoupí a vysvobodí tě, kdo měří nebesa,

kdo pozorují hvězdy

a při každém novoluní oznamují,

co se ti stane.

Hle, jsou jako sláma,

oheň je spálí,

sami se nemohou zachránit

z moci plamene;

není to uhlí, od něhož by se dalo zahřát,

není to ohniště, k němuž by se dalo sednout.

Tak ti prospějí tvoji kouzelníci,

s kterými ses lopotila

od mladosti.

Každý bloudí na své cestě,

nikdo ti nepomůže.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Iz 49,13; 47,4

Jásejte, nebesa, plesej, země, radostně se veselte, hory: * Hospodin se smilovává nad svými ubožáky.

Jeho jméno je: náš vykupitel, Hospodin zástupů, Svatý Izraele. * Hospodin se smilovává nad svými ubožáky.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého Ireneje, biskupa

(Lib. 3,20,2-3: SCh 34,342-344)

Vtělení Syna Božího nám přineslo spásu

Slávou člověka je Bůh; Bůh pak ukazuje svou činnost a veškerou svou moudrost a sílu na člověku.

Jako lékař se osvědčuje na nemocných, tak i Bůh se projevuje na lidech. Proto také říká Pavel: Bůh dopustil, že všichni upadli do nevěry, aby všem prokázal milosrdenství. Je to míněno vzhledem k člověku, který se provinil neposlušností vůči Bohu a ztratil nesmrtelnost, potom byl omilostněn a prostřednictvím Božího Syna se mu dostalo adoptivního synovství.

Tento člověk, bude-li bez nadutosti a vychloubání za pravou slávu považovat to, co bylo stvořeno, i toho, kdo to stvořil, totiž ze všech nejmocnějšího Boha, jenž všem poskytl to, že jsou, a setrvá-li v jeho lásce, poddanosti a ve vzdávání díků, obdrží od Boha ještě větší slávu a jeho sláva stále poroste, až se stane podobným tomu, jenž za něj zemřel.

Ten vzal na sebe tělo, jako mají hříšní lidé, aby tak zavrhl hřích a jako už zavržený ho odstranil z těla. Pobízel člověka, aby se mu připodobnil, učinil ho napodobitelem Boha, svěřil mu Otcovy zásady vedoucí k patření na Boha a obdařil ho schopností důvěrně poznávat Otce. On, Boží Slovo, přebýval v člověku a stal se Synem člověka, aby podle Otcova přání navykl člověka přijímat Boha a Boha přebývat v člověku.

Proto jako znamení naší spásy dal sám Pán toho, který je narozený z Panny, Emanuel (to je „Bůh s námi“). Neboť Bůh sám přinesl lidem spásu, poněvadž sami ze sebe možnost spásy neměli. Proto Pavel, když mluví o slabosti člověka, říká: Jsem si vědom, že v mém těle dobro nesídlí. Tím naznačil, že dobrodiní naší spásy nepochází z nás, nýbrž z Boha. A dále říká: Já nešťastný člověk, kdo mě vysvobodí od těla, propadlého této smrti? Nato uvádí vysvoboditele: Milost Ježíše Krista, našeho Pána.

V tom smyslu praví také Izaiáš: Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás. To proto, že nikoli vlastními silami, nýbrž Božím přispěním jsme měli být spaseni.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Jer 31,10; 4,5

Slyšte, pohané, Hospodinovo slovo a hlásejte je ve všech končinách země; * i v dáli na ostrovech řekněte: Náš Spasitel přijde.

Zvěstujte, hlásejte, provolávejte a křičte; * i v dáli na ostrovech řekněte: Náš Spasitel přijde.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys nám poslal svého Syna, narozeného z Panny Marie, a jeho příchodem zazářilo světu světlo tvé slávy; pomáhej nám, abychom slavili toto tajemství vedeni světlem víry a s opravdovou zbožností. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky