16. říjen 2025

Sv. Hedviky, řeholnice, hlavní patronky Slezska
nezávazná památka
(v ostravsko-opavské diecézi: slavnost)

Narodila se kolem roku 1174 na hradě Andechsu v Bavorsku jako dcera vévody Bertholda IV. Když jí bylo pět let, svěřili rodiče její výchovu sestrám benediktinkám v Kitzingen. Provdala se (1186) za slezského vévodu Jindřicha I. a měla s ním čtyři syny a tři dcery. Vynikala láskou a dobročinností k chudým a nemocným. Vštěpovala základy víry sv. Anežce České (1208-1211) a byla tetou sv. Alžběty Uherské. Po smrti svého manžela (1238) vstoupila do kláštera cisterciaček v Trzebnici (severně od Wroclawi); sama ho založila (1202) a její nejmladší dcera Gertruda tam byla abatyší. Všechny ostatní její děti zemřely ještě za jejího života. Zemřela 15. X. 1243 v Trzebnici. V roce 1267 byla prohlášena za svatou a její tělo bylo uloženo v třebnickém klášterním kostele.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Jak velmi jste oslaveni,

všichni Boží svatí,

jste ze světských zarmoucení

do nebes přijati,

do radosti věčné,

do radosti věčné,

slávy nekonečné.

Co dřív oko nevidělo,

na to vy patříte,

co dřív ucho neslyšelo,

to nyní slyšíte;

nač jste nemyslili,

nač jste nemyslili,

již jste okusili.

Váš jediný den je lepší,

než zde léta mnohá,

život váš nejblaženější

v milování Boha.

Ta rozkoš nebeská,

ta rozkoš nebeská

je lepší než světská.

Všichni milí Boží svatí,

na nás vzpomínejte,

abychom se k vám dostati

mohli, pomáhejte.

Pomozte k spasení,

pomozte k spasení,

k slávy dosažení.

ŽALMY

1. ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, zahanbils ty, kteří nás nenávidí.

Žalm 44 (43)
Lid v tísni žádá o pomoc
V tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8,37)
I (2-9)

Bože, slýchali jsme na vlastní uši, *

naši otcové nám vyprávěli,

cos vykonal za jejich časů, *

v pradávných dobách.

Tys je svou rukou usadil, když jsi vyhnal pohany, *

dals jim růst, když jsi potřel národy.

Vždyť neobsadili zemi svým mečem, *

nepomohlo jim k vítězství jejich rameno,

byla to tvá pravice a tvé rámě, *

tvá jasná tvář, neboť jsi je miloval.

Tys můj král a můj Bůh, *

popřál jsi vítězství Jakubovi.

S tebou jsme zdolali své nepřátele, *

v tvém jménu jsme pošlapali své protivníky.

Na svém luku jsem si nezakládal, *

vítězství mi nedal můj meč.

Ty však jsi nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, *

zahanbils ty, kteří nás nenávidí.

Bohem jsme se stále honosili, *

navěky jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, zahanbils ty, kteří nás nenávidí.

2. ant. Obrátíte-li se k Hospodinu, on od vás neodvrátí svou tvář.

II (10-17)

Nyní však jsi nás zavrhl a zahanbil, *

netáhneš už, Bože, s našimi vojsky.

Dopustil jsi, že jsme utíkali před odpůrci, *

nabrali si lupu ti, kdo nás nenávidí.

Vydal jsi nás jak ovce na porážku *

a rozptýlils nás mezi pohany,

takřka zadarmo jsi odprodal svůj národ, *

nezískal jsi mnoho jejich cenou.

Našim sousedům jsi nás vydal na pohanu, *

našemu okolí v potupu a posměch.

Dopustils, že jsme se stali pro národy pořekadlem, *

pohané nad námi posměšně kývají hlavou.

Svou hanbu mám stále na zřeteli, *

stud se mi hrne do tváře,

když slyším pohanu a výsměch, *

když vidím nepřítele, jak se chce pomstít.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Obrátíte-li se k Hospodinu, on od vás neodvrátí svou tvář.

3. ant. Pane, neskrývej svou tvář, nezapomínej na naši bídu a útisk.

III (18-27)

To vše nás stihlo, i když jsme na tebe nezapomínali *

ani nezrušili tvou smlouvu;

neodvrátilo se ani naše srdce *

a nesešly naše kroky z tvé stezky,

když jsi nás rozdrtil na strastiplném místě, *

a přikryl jsi nás temnotou.

Kdybychom zapomněli na jméno svého Boha, *

kdybychom vztáhli své ruce k cizímu bohu,

nebyl by na to Bůh přišel? *

Vždyť on zná tajnosti srdce!

Pro tebe jsme přece stále vražděni, *

mají nás jen za jatečné ovce!

Vzbuď se, proč spíš, Pane? *

Probuď se, neodháněj nás navždy!

Proč skrýváš svou tvář, *

zapomínáš na naši bídu a útisk?

Vždyť do prachu je sražena naše duše, *

na zemi leží naše tělo.

Povstaň nám na pomoc *

a vysvoboď nás pro svou lásku!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pane, neskrývej svou tvář, nezapomínej na naši bídu a útisk.

Jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine,

nauč mě svým příkazům.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Zachariáše

8,1-17.20-23

Příslib spásy v novém Jeruzalémě

Hospodin zástupů promluvil takto:

„Tak praví Hospodin zástupů:

Velikou horlivostí horlím pro Sión,

horlím pro něj velikým hněvem.

Tak praví Hospodin: Vrátím se na Sión, budu přebývat uprostřed Jeruzaléma, Jeruzalém bude nazván věrným městem a hora Hospodina zástupů horou svatou.

Tak praví Hospodin zástupů: Znovu budou sedat starci a stařeny na jeruzalémských náměstích, pro vysoké stáří každý s holí v ruce. Náměstí města budou plná chlapců a děvčat, budou si hrát na jeho náměstích.

Tak praví Hospodin zástupů: I když se to zdá podivuhodné v očích těch, kdo v těchto dnech zbyli z tohoto lidu, musí to být podivuhodné i v mých očích? – praví Hospodin zástupů.

Tak praví Hospodin zástupů:

Hle, vysvobodím svůj lid

ze země východu i západu slunce,

přivedu je,

budou bydlet uprostřed Jeruzaléma,

budou mým lidem

a já jim budu Bohem

v pravdě a spravedlnosti.

Tak praví Hospodin zástupů: Ať zesílí ruce vám, kteří v těchto dnech z úst proroků slyšíte slova o dni, kdy byl položen základ k domu Hospodina zástupů, abyste mohli vystavět chrám.

Neboť před těmi dny nedostávali mzdu

ani lidé, ani dobytek;

ten, kdo vcházel, i ten, kdo vycházel,

nebyl v bezpečí před nepřítelem;

dopouštěl jsem

vzájemnou nenávist lidí.

Nyní se však nebudu chovat jako v dřívějších dobách

k těm, kdo zbyli z tohoto lidu

– praví Hospodin zástupů.

(Vzejde) setba pokoje:

vinice vydá svůj plod,

země vydá svou úrodu,

nebesa vydají svou rosu;

to všechno

dávám do vlastnictví

těm, kdo zbyli z tohoto lidu.

Jako jste byli pro pohany kletbou, dome judský a dome izraelský, tak vás zachráním, abyste byli požehnáním; nebojte se! Ať vaše ruce zesílí! Neboť tak praví Hospodin zástupů: jako jsem se rozhodl působit vám zlo, když mě popouzeli k hněvu vaši otcové – praví Hospodin zástupů – a neměl jsem slitování, tak jsem se v těchto dnech znovu rozhodl obdařit dobrem Jeruzalém a judský dům, nebojte se!

Musíte však plnit toto: jeden druhému mluvte pravdu, ve svých branách konejte soudy, které vedou k pokoji! Nesmýšlejte v srdci špatně o svém bližním, nelibujte si v křivé přísaze, neboť právě to všechno nenávidím" – praví Hospodin.

„Tak praví Hospodin zástupů: Ještě přijdou národy a obyvatelé mnohých měst, přijdou obyvatelé jednoho města k obyvatelům města druhého a řeknou: ‚Pojďme usmířit Hospodina, pojďme hledat Hospodina zástupů! Já půjdu také.‘ Přijdou mnohé národy, mocné kmeny, aby hledaly Hospodina zástupů v Jeruzalémě a usmířily ho.

Tak praví Hospodin zástupů: V těch dnech deset lidí ze všech pohanských jazyků uchopí lem šatu jednoho Judovce a řeknou: ‚Chceme jít s vámi, neboť jsme slyšeli, že s vámi je Bůh.‘“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zach 8,7.9; Sk 3,25

Tak praví Hospodin zástupů: Hle, vysvobodím svůj lid ze země východu i západu slunce. * Ať zesílí ruce vám, kteří v těchto dnech z úst proroků slyšíte tato slova.

Vy jste synové proroků a máte účast ve smlouvě, kterou Bůh uzavřel s vašimi otci. * Ať zesílí ruce vám, kteří v těchto dnech z úst proroků slyšíte tato slova.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze „Života svaté Hedviky“

(Acta Sanctorum Octobris 8 [1853],201-202)

Stále tíhla k Bohu

Boží služebnice věděla, že živé kameny, které mají být vestavěny do budovy nebeského Jeruzaléma, se musí v tomto světě opracovávat otesáváním a obrušovaním, a že je třeba hodně vytrpět, máme-li dojít do věčné slávy a do nebeské vlasti. Proto se zcela vydala napospas vlnám utrpení a bez milosti ustavičně trestala své tělo mnohým trýzněním. Ukládala si každý den tak přísné posty a zdrženlivost, že se mnozí divili, jak může tak slabá a jemná žena snést takové týrání.

Čím více při vší rozvaze umrtvovala vytrvalým trýzněním své tělo, tím větší měla sílu ducha, prospívala v milosti a stupňoval se v ní žár zbožnosti a božské lásky. Velmi často ji povznášela a strhovala k Bohu tak horoucí touha, že necítila a nevnímala, co se děje kolem ní.

Tak jako zbožnou myslí stále tíhla k Bohu, skláněla se také s dobročinnou slitovností k bližnímu. Potřebným štědře rozdávala almužny. Podporovala bratrstva a řeholní osoby v klášterech i mimo ně, vdovy a sirotky, nemocné a slabé, malomocné, vězně v okovech nebo žalářích, pocestné i chudé ženy s malými dětmi; a vůbec nikoho, kdo si k ní přišel pro pomoc, nenechala odejít bez útěchy.

A protože tato Boží služebnice nezanedbala žádný dobrý skutek, který mohla udělat, dal jí Bůh také tu milost, že když jí při její činnosti chyběly lidské prostředky a nedostávalo se jí vlastních sil, mohla vykonat silou Boží a silou utrpení Kristova, oč ji bližní toužebně prosili ve svých potřebách. A tak mohla podle zalíbení Boží vůle pomáhat těm, kdo se k ní utíkali, aby je zbavila trápení tělesného nebo duševního.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Př 31,17.18.20

Hle, statečná žena, oděná Boží silou. * Její lampa nikdy nezhasne.

Otvírá svou dlaň chudému, ubohým podává pomocnou ruku. * Její lampa nikdy nezhasne.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí Bože, vyslyš naše prosby a veď nás, ať následujeme příklad pokory a milosrdné lásky, který nám dala svatá Hedvika, a na její mocnou přímluvu nám pomáhej, abychom ve svém každodenním životě poznávali a plnili tvou vůli. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky