29. říjen 2025

Bl. Marie Restituty Kafkové, panny a mučednice
památka
(v brněnské diecézi)

Helena Kafková se narodila 1. května 1894 jako jedno ze sedmi dětí v rodině obuvníka v Brně-Husovicích, vyrůstala ve Vídni-Brigittenau a v roce 1914 vstoupila ve Vídni k františkánkám křesťanské lásky (hartmankám) ve vídeňské čtvrti Margaretten. Její řeholní jméno bylo Marie Restituta (Obnovená). Před svým zatčením v roce 1942 působila mnoho roků jako uznávaná hlavní sestra v nemocnici v Mödlingu u Vídně. Za národně socialistické nadvlády byla pro věrnost svému svědomí, nezlomnou statečnost víry a za své přiznání se ke svobodnému Rakousku dne 30. března 1943 ve Vídni sťata. Papež Jan Pavel II. ji při své návštěvě ve Vídni 21. června 1998 prohlásil za blahoslavenou. 29. říjen je den, kdy byl nad ní vynesen rozsudek smrti.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Kdo se líbí Bohu,

žije v šlechetnosti,

ten má úzkost mnohou

a zármutků dosti,

bývá v nenávisti,

jak nás o tom v Čtení

sám Kristus Pán jistí.

Musí na se vzíti

duchovní odění,

trpělivost míti

proti pokušení,

chystat se do boje,

do něhož má jíti

bez tělesné zbroje.

Mějme to za radost

i za pravé zboží,

když na nás kdo žalost

a trápení vloží,

když bude praveno

všecko zlé proti nám

pro Kristovo jméno.

Nemohou žalosti

času pozemského

rovnat se radosti

života věčného,

který Pán Bůh strojí

těm, kteří v zármutcích

pro něho obstojí.

Proto tě prosíme,

ó nebeský Králi,

dej, ať vše snášíme,

jsme v tvé pravdě stálí,

po časné žalosti

rač nás k sobě vzíti

do věčné radosti.

ŽALMY

1. ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Žalm 39 (38)
Prosba těžce zkoušeného
Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti ... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8,20)
I (2-7)

Řekl jsem: dám si pozor na své chování, *

abych nezhřešil svým jazykem,

do svých úst si vložím uzdu, *

pokud bude přede mnou bezbožník.

Zmlkl jsem v tichu, zbaven štěstí, *

má bolest se však rozjitřila.

Srdce mi vzplálo v nitru, †

když jsem uvažoval, vznítil se oheň *

a jazykem jsem se ozval:

Dej mi poznat, Hospodine, můj konec, †

jaká je míra mých dnů, *

ať si uvědomím svou pomíjivost.

Hle, na pídě jsi vyměřil mé dny †

a můj život je před tebou jako nic, *

každý člověk trvá jen co dech.

Jen jako stín jde člověk životem, †

zbytečně se vzrušuje, *

hromadí, a neví pro koho.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

2. ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.

II (8-14)

A nyní, co mohu čekat, Pane? *

V tobě je má naděje.

Zbav mě všech mých nepravostí, *

nevydávej mě pro smích bláznu!

Mlčím, neotvírám svá ústa, *

vždyť tys to učinil!

Zbav mě své rány, *

hynu pod úderem tvé ruky.

Trestem káráš vinu člověka, †

ničíš jako mol, co má nejcennější: *

každý člověk je pouze jak dech.

Slyš, Hospodine, mou prosbu, †

nakloň svůj sluch k mému volání, *

nemlč k mým slzám!

Vždyť jsem u tebe jen hostem, *

přistěhovalcem, jako byli všichni moji otcové.

Odvrať ode mě svůj pohled, ať si vydechnu, *

dříve než odejdu a už nebudu.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.

3. ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost.

Žalm 52 (51)
Proti pomlouvači
Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1,31)

Proč se chlubíš hanebností, *

bezectný siláku?

Stále jen myslíš na zkázu, *

tvůj jazyk je jak ostrá břitva, ty pleticháři!

Podlost je ti milejší než dobro, *

lhaní víc než mluvit, jak se sluší.

V každé pomlouvačné řeči máš zálibu, *

falešný jazyku!

Proto tě Bůh zahubí, *

odstraní tě navždy,

vytáhne tě ze stanu, *

vyrve tě ze země živých.

Spravedliví to uvidí a zaleknou se, *

jemu se však vysmějí:

„Hle, člověk, který si nezvolil *

Boha za svou záštitu,

spoléhal na své velké bohatství, *

domohl se moci svou násilností.“

Já však jsem jako zelená oliva v Božím domě, *

stále se spoléhám na Boží slitovnost.

Ustavičně tě chci chválit, že jsi to učinil, *

před tvými svatými chci slavit tvé jméno, neboť je dobré.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost.

Doufám v Hospodina,

má duše doufá v jeho slovo.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Moudrosti

6,1-25

Moudrost je třeba milovat

Slyšte, králové, a buďte rozumní,

poučte se, vládcové dalekých krajin!

Nakloňte sluch vy, kteří ovládáte zástupy lidu,

kteří se pyšníte množstvím národů!

Od Pána jste dostali moc,

od Nejvyššího vládu.

On bude zkoumat vaše skutky a zkoušet vaše úmysly,

protože jste nevládli správně,

nezachovávali jste zákon,

nechovali jste se podle Boží vůle,

ačkoli jste služebníky jeho královské důstojnosti.

(Pán) na vás přijde strašně a rychle,

poněvadž držitele moci stihne neúprosný soud.

Malému se totiž odpustí z milosrdenství,

s velkou přísností však budou trestáni mocní.

Svrchovaný vládce se nikoho nebojí,

neohlíží se na moc,

protože on stvořil malého i velkého,

o všechny se stará stejně,

ale mocné očekává přísná zkouška.

Vládcové, k vám se tedy obracejí má slova,

abyste se naučili moudrosti a neklesli.

Ti totiž, kdo svatě střeží svaté příkazy,

budou uznáni za svaté,

ti, kdo jsou o nich poučeni, najdou ospravedlnění.

Buďte tedy žádostiví mých slov,

mějte po nich touhu, a poučí vás.

Moudrost září a nevadne,

snadno ji vidí ti, kdo ji milují,

dává se nalézt těmi, kdo ji hledají.

Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první.

Neunaví se, kdo k ní časně přichází,

najde ji, jak mu sedí u dveří.

Myslet totiž na ni, je svrchovaná prozíravost,

kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti.

Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni,

na cestách se jim ukazuje s přízní

a při každé myšlence jim vychází vstříc.

Neboť její začátek je zcela upřímná touha poučit se,

chtít se poučit je láska (k ní),

láska (k ní) je zachovávat její přikázání,

dbát o přikázání je zajistit si nesmrtelnost,

nesmrtelnost pak dává místo u Boha.

A tak touha po moudrosti přivádí ke kralování.

Vládcové lidí, když se tedy těšíte z trůnů a žezel,

ctěte moudrost, abyste kralovali navěky.

Chci vám oznámit, co je moudrost a jak vznikla,

a neskryji vám o tom žádné tajemství,

ale hned od začátku chci vyzkoumat

a osvětlit, jak se poznává,

a pravdu (o ní) nenechám bez povšimnutí.

Ani se nespojím se sžíravou závistí,

protože ta nemá s moudrostí nic společného.

Množství moudrých lidí je štěstím pro svět

a rozumný král přináší blaho pro lid.

Proto se dejte mými slovy poučit

a budete (z toho) mít prospěch.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Mdr 7,13.14.28

Naučil jsem se moudrosti nezištně, bez závisti se o ni dělím, * vždyť ona je pro lidi nevyčerpatelný poklad.

Nic není Bohu tak drahé jako ten, kdo přebývá s moudrostí. * Vždyť ona je pro lidi nevyčerpatelný poklad.

DRUHÉ ČTENÍ

Z prvního dopisu blahosl. Marie Restituty Kafkové po oznámení rozsudku smrti, 1. listopadu 1942

Odpusťte pronásledovatelům

Po mém odsouzení píši první, a zřejmě také poslední dopis. Moje dobrá sestro představená, všechny víte, jak zní rozsudek, neboť sestra Longina a Asella, stejně jako Vally a Anna, byly u soudních přelíčení a určitě vás vyrozuměly.

Moje dobrá sestro představená, ze srdce mě mrzí, že vám a všem našim sestrám způsobuji takovou bolest, ale netrapte se, neboť co Bůh činí, dobře činí. Nejsem si vědoma žádné viny, a když musím odevzdat svůj život, přináším tuto oběť ráda, neboť doufám, že naleznu milostivé přijetí u svého Pána. Dnes, o slavnosti Všech svatých, kdy mě můj Spasitel nechává nazírat své oslavené rány, ho prosím, aby mě brzy přiřadil ke svému zástupu.

Milá sestro představená, prosím, odpusťte mi Všechny starosti a utrpení, které jsem vám způsobila, prosím také všechny sestry o odpuštění, nezapomeňte na mě ve svých modlitbách, hodně se modlete za šťastnou hodinku mé smrti a o pokoj pro moji duši. Tisíckrát „Pán Bůh zaplať“ vám, milá sestro představená, za vaši lásku a vše dobré, co mi bylo skrze vás uděleno, stejně i všem milým sestrám.

Všem, kteří se podíleli na mém odsouzení, jsem ze srdce odpustila; kéž by mi milý Bůh za to daroval duše. Prosím, nikomu nic nevyčítejte, ale odpusťte z celého srdce tak, jak to činím já.

Milá sestro představená, 25. října jsem psala matce generální představené dopis na rozloučenou, ačkoli jsem tehdy ještě doufala, že se k vám brzy vrátím. Pero však nechtělo psát nic jiného. A tak, budu-li moci psát ještě jednou, napíši naposledy oběma sestrám Vally a Anně. Obě ode mne srdečně pozdravujte. Třeba vás všechny, milá sestro představená, ještě jednou uvidím. Budu se těšit, každou středu je návštěvní den, snad můžete dát ostatním zprávu.

Žádné dopisy jsem nedostala, ani z Mödlingu, ani z domova, ani od Anny. Zdali je obdržím, nevím. Velmi mě to mrzí kvůli pohlednici, kterou mně Anna poslala, jak mi při mé návštěvě vyprávěla. Snad se zde můžete pozeptat.

Moje milá sestro představená, pozdravujte prosím všechny mé milé známé, ať nepláčí, ale spíše se za mě modlí, především sestru Agnes s jejími malými sestrami. Jim a všem patří nejvřelejší „Pán Bůh zaplať“, všechna jména nemohu vypisovat, protože mi chybí papír, ale nikoho nezapomínám a prosím, abyste na mě taky nezapomněli.

Nuže, milá sestro představená, ještě jednou tisíceré díky za všechno. Zdravím vás a všechny sestry z celého srdce, nezapomeňte na mne prosím v modlitbě, též matce generální a sestrám celé naší kongregace „Pán Bůh zaplať“ za vše. V Ježíšově Srdci jsem s vámi stále spojena.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Hle, Bůh je můj zachránce, * Pán je má síla a statečnost.

Pán je můj pomocník, co mi může udělat člověk? * Pán je má síla a statečnost.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys dal blahoslavené Marii Restitutě sílu, aby až do smrti bojovala za víru a lidskou důstojnost; na její přímluvu dej, abychom i my nacházeli svou chloubu v kříži našeho Pána a stali se věrnými a neohroženými svědky tvé spásy. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky