31. červenec 2025

Sv. Ignáce z Loyoly, kněze
památka

Narodil se roku 1491 na zámku Loyole v baskické oblasti severního Španělska. Jmenoval se Inigo, ale z úcty k sv. Ignáci Antiochijskému přijal jeho jméno. Když jako voják utrpěl těžké zranění, došlo u něho k hluboké vnitřní proměně (1521). Při pouti na Montserrat a dlouhé odloučenosti v Manrese došel k rozhodnutí věnovat se činnému apoštolátu. Po návratu z pouti do Svaté země (1523) studoval filozofii a teologii v Barceloně, Alkale, Salamance a v Paříži, kde se na Montmartru (15. VIII. 1534) spolu se šesti přáteli rozhodl zachovávat obvyklé tři řeholní sliby a buď hlásat evangelium nevěřícím ve Svaté zemi, nebo, nebude-li to možné, dát se zcela do služeb papeže. V roce 1537 byl v Benátkách vysvěcen na kněze a po papežském schválení Tovaryšstva Ježíšova (1540) se stal prvním generálním představeným této řeholní společnosti. Jeho dílo „Duchovní cvičení“ ukazuje cestu těm, kdo chtějí žít a pracovat k větší slávě Boží. Zemřel 31. VII. 1556 a v roce 1622 byl prohlášen za svatého.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Veliká je milost dána

věřícím od Krista Pána,

by se z ní těšili

a s vírou dobře činili;

za tu milost jej milujme,

věrně následujme.

On nám dá nebeské zboží,

neboť jsme synové Boží;

učme se od něho,

berme svatý příklad z něho,

tak jako on nás miloval

a nám přikazoval.

A všem, kteří jeho jménem

slouží jeho svatým slovem,

proň vše opouštějíc,

těm slíbeno zde stokrát víc;

ty on zvláště opatruje,

láskou zahrnuje.

V nebi chce jim více dáti,

věčnou ctí korunovati,

tam budou jasnější,

nad všechny hvězdy skvělejší,

budou míti slávu z něho

ti poslové jeho.

Vizme spolu, všichni věrní,

že práce nadarmo není

pro Krista milého

zde v následování jeho.

Prosme, ať nás k ní vzbuzuje

a v ní posiluje.

ŽALMY

1. ant. Hospodin je záštita mého života.

Žalm 18 (17), 31-51
Poděkování za záchranu a vítězství
Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Řím 8,31)
IV (31-35)

Boží cesta je dokonalá, †

Hospodinovo slovo, tříbené ohněm, *

štítem je všem, kdo se k němu utíkají.

Neboť kdo je Bohem kromě Hospodina, *

kdo je skálou kromě našeho Boha?

Bůh, který mě opásává silou, *

činí mé chování dokonalým,

mým nohám dal hbitost jako nohám laní *

a postavil mě na výšiny,

mé ruce vycvičil k boji *

a mé paže k napínání bronzového luku.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodin je záštita mého života.

2. ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.

V (36-46)

Dals mi svůj záchranný štít, †

tvá pravice mě podpírala *

a tvá starostlivost mě učinila mocným.

Mým krokům jsi otevřel širokou cestu, *

proto nezakolísaly mé nohy.

Honil jsem své nepřátele a dostihl je, *

nevrátil jsem se, dokud jsem je úplně nezničil.

Potřel jsem je, že se nemohli vzchopit, *

padli mi pod nohy.

Opásals mě statečností k boji, *

pode mě srazils mé protivníky,

Zahnals na útěk mé nepřátele *

a zničil ty, kdo mě nenávidí.

Křičeli o pomoc, ale nikdo jim nepomáhal, *

(volali) k Hospodinu, ale neslyšel je.

Rozdrtil jsem je jako prach na větru, *

jako bláto na ulicích jsem je rozšlapal.

Vyprostils mě, když se lid bouřil, *

vládcem národů jsi mě ustanovil.

Slouží mně lid, který jsem neznal, *

poslouchají mě na jediné slovo.

Cizinci se ucházejí o mou přízeň, *

strachem jsou stiženi, v hrůze opouštějí své tvrze.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.

3. ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.

VI (47-51)

Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála, *

sláva buď Bohu, mému spasiteli!

Bohu, který mě pověřil odplatou, *

pod moji moc národy sklonil.

Vysvobodil jsi mě od mých nepřátel, †

povýšils mě nad moje odpůrce, *

vyrvals mě z násilníkovy moci.

Proto tě budu, Hospodine, mezi národy chválit, *

opěvovat chci tvoje jméno.

Veliká vítězství jsi popřál svému králi, †

dáváš přízeň svému pomazanému, *

Davidovi a jeho potomstvu navěky.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.

Otevři mé oči, Pane,

ať pozoruji divy tvého zákona.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

11,7-29

Proti nepravým apoštolům

(Bratři!) Udělal jsem chybu, když jsem se ponižoval, abyste vy byli povýšeni, že jsem vám hlásal Boží radostnou zvěst zadarmo? Jiné církevní obce jsem obíral a vzal jsem od nich na živobytí, abych mohl sloužit vám. A když jsem byl u vás a měl nedostatek, nikomu jsem nebyl na obtíž. Neboť to, čeho se mi nedostávalo, doplnili bratři, kteří přišli z Makedonie. A vůbec jsem se chránil a budu chránit, abych vám nebyl na obtíž. Dovolávám se Kristovy pravdy, která je ve mně: Nikdo mi v achajských krajích nezabrání, abych se tím chlubil!

Proč? Že vás nemám rád? Bůh to ví, (že vás mám rád!) Avšak dělám to a budu to tak dělat dál, abych odňal záminku těm, kdo záminku hledají, aby se mohli chlubit stejně jako my. Ale to jsou lžiapoštolové, pracovníci podvodní, kteří se za Kristovy apoštoly jen vydávají. A není divu: vždyť i satan na sebe brává podobu anděla světla. Není proto nic zvláštního, jestliže i jeho pomocníci se vydávají za služebníky spravedlnosti. Avšak jejich konec bude hoden jejich skutků.

Opakuji: ať mě nikdo nepokládá za člověka bez rozumu. A i kdyby, vezměte mě už jako člověka nerozumného, abych se i já mohl trochu pochlubit. Co říkám, není podle Pánova vzoru, ale (říkám to) jako nerozumný, když se takovými věcmi chlubím. Když se mnozí chlubí věcmi jen lidskými, pochlubím se také. Vy přece ve své rozumnosti ochotně snášíte nerozumné. Necháváte si líbit, když vás někdo zotročuje, když vás vysává, když vás obírá, když se k vám chová povýšeně, když vás bitím umlčuje. S hanbou musím říci, že (v tomhle) jsme opravdu byli slabí.

Ať už si kdo zakládá na čemkoli – to mluvím jako nerozumný – na tom si mohu zakládat i já. Jsou Hebreové? Já také! Jsou Izraelité? Já také! Jsou Abrahámovi potomci? Já také! Jsou Kristovi služebníci? To mluvím už úplně bez rozumu: Já více než oni! Lopotil jsem se mnohem více, do žaláře jsem se dostal častěji, týrání jsem zakusil nad veškerou míru, v nebezpečí smrti jsem se octl častokrát. Pětkrát jsem od židů dostal čtyřicet ran bez jedné, třikrát jsem byl bit pruty, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal na lodi, den a noc jsem se zmítal na širém moři. Často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního národa, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích v městě, v nebezpečích v neobydlených krajích, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry. K tomu vyčerpávající práce, mnohé bezesné noci, hlad a žízeň, časté posty, zima a chatrné oblečení. Kromě toho každodenní nával ke mně a starost o všechny církevní obce. Kdo cítí slabost, abych ji necítil i já? Kdo je sváděn ke hříchu, aby to nepálilo i mne?

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

2 Kor 11,7; Gal 1,11.12

Hlásal jsem vám Boží radostnou zvěst. * Evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské.

Já jsem ho nepřijal od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista. * Evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské.

DRUHÉ ČTENÍ

Z vyprávění svatého Ignáce podle záznamu Ludvíka Consalveze

(Cap. 1,5-9: Acta Sanctorum Iulii, 7 [1868],647)

Zkoumejte duchy, zdali jsou z Boha

Ignác velmi rád čítával ony marnivé a prolhané knihy o skvělých činech slavných mužů. Jakmile mu bylo lépe, požádal o něco takového ke čtení, aby si zkrátil dlouhou chvíli. Ale v tom domě se nenašla žádná kniha toho druhu. Proto mu nabídli „Život Kristův“ a ještě jinou knihu s názvem „Květy svatých“; obě byly napsány v jeho mateřštině.

Když si v nich často četl, začínalo se mu líbit, co v nich stálo. Někdy se také při čtení zastavoval a uvažoval o tom, co přečetl. Ale jindy se zase vracel k světským myšlenkám, jak byl zvyklý dříve, a k podobným marnostem, jak mu to přicházelo na mysl.

Mezitím se ho ujalo Boží milosrdenství a přivádělo ho při četbě na nové myšlenky. Když dále četl život Krista, našeho Pána, a svatých, přemýšlel a říkal si: „Co kdybych udělal to, co udělal svatý František? Nebo to, co udělal svatý Dominik?“ Uvažoval o mnoha takových věcech a dosti dlouho u těch myšlenek prodléval. Ale pak se zase zabýval jinými věcmi, vracely se opět myšlenky marnivé a světské, a i to trvalo dlouhou dobu. Velmi dlouho jej zaměstnávalo toto střídání myšlenek.

Ale při tomto přemýšlení byl ten rozdíl, že když se zabýval světskými věcmi, působilo mu to sice veliké potěšení, ale když se tím unavil a přestal na to myslet, pociťoval v sobě smutek a vyprahlost. Když však myslel na následování svatých mužů, kteří žili velmi přísným životem, působilo mu to potěšení nejen tehdy, když o tom přemítal, ale i když přestal, zůstávala v něm radost. A přitom unikal tento rozdíl jeho pozornosti a on ho nedovedl ocenit, až jednoho dne vnitřně prohlédl a začal nad tím rozdílem žasnout, neboť z vlastní zkušenosti poznal, že jeden druh myšlenek v něm zanechává smutek, druhý radost. A to byl první závěr o božských věcech, k němuž dospěl. Když později sestavoval duchovní cvičení, byla mu tato zkušenost prvním světlem k poznání, jak rozeznávat duchy, a v tom pak vyučil své druhy.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Petr 4,11.8

Kdo má dar řeči, ať je si vědom, že přednáší slovo Boží. Kdo slouží, ať je si vědom, že pověření k tomu přijal od Boha, * aby tak byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista.

Především se mějte navzájem vroucně rádi, * aby tak byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal svatého Ignáce, aby v tvé církvi usiloval o větší slávu tvého jména; dej, ať podle jeho příkladu a s jeho pomocí bojujeme dobrý boj zde na zemi, abychom spolu s ním dostali korunu slávy v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky